Dva koncerty duchovní hudby

O uplynulém víkendu (posledním před Velikonocemi) se konaly dva koncerty duchovní hudby. První ve Starém Kníně, druhý na Dobříši. V obou případech byla na pořadu díla barokních mistrů.

Ve Starém Kníně se jednalo především o skladbu Stabat Mater od G. B. Pergolesiho (předtím ještě zazněla instrumentální podoba známého Schubertova Ave Maria), na níž dlouho pracovala ženská část místního kostelního sboru pod vedením Michaela Havlíčka – a věru si dala záležet. Letos konečně mohla skladba zaznít kompletní poté, co byly nacvičeny poslední zbývající části. Text byl v latině, avšak na programu byl vytištěn jak originál, tak jeho české přebásnění, takže bylo možno se aspoň v hrubých rysech orientovat. O to více mrzí nízký zájem publika – sbor v podstatě „hrál přesilovku“, zatímco v prázdnotě kostelní lodi se téměř beznadějně ztrácelo něco mezi patnácti a dvaceti diváky.

Další koncert podobného rázu proběhl v evangelickém kostele na nedaleké Dobříši. Na pořadu byla jediná rozsáhlá skladba – Schützovy Janovy pašije, a to v podání pražského sboru Ensemble Guillaume
(http://www.guillaume.cz) pod vedením Lukáše Vendla (který je zároveň varhaníkem v dotyčném kostele). Součástí vystoupení byl vedle samotného provedení skladby zasvěcený Lukášův úvod, jednak čtění českého překladu textu – dílo totiž bylo (jak bylo lze u německého autora očekávat) v němčině. Dodejme, že celá rozsáhlá skladba byla napsána pouze pro sbor bez jakéhokoli nástrojového doprovodu, protože byla zamýšlena jeko součást velkopáteční liturgie (ostatně v katolickýcjh kostelech se pašije podle Jana čtou na Velký pátek dodnes), kdy se bohoslužby musely i v protestantských kostelech obejít bez hry nas varhany a jiné hudební nástroje. I v tomto případě si sbor dal na provedení záležet a zaslouží si obdiv (kdo někdy zkoušel delší dobu zpívat bez doprovodu, ví, jak snadné je „spadnout“ o nějaký ten tón níž a jak těžké je udržet se v původní tónině). Zde byla účast posluchačů o poznání lepší. Částečně by ji bylo možno přičíst tomu, že Dobříš je výrazně větší město, částečně přístupu tamního faráře Sama Hejzlara (a vůbec celého farního sboru ČCE v Dobříši) – koncert byl avizován dlouho dopředu při několikerých bohoslužbám a přespolním pravidelným účastníkům bohoslužeb byla nabídnuta možnost společného oběda na faře (uvážíme-li, že někteří lidé pravidelně jezdí na bohoslužby až z Kamýka nad Vltavou, je pochopitelné, že by se jim nevyplatilo jet na oběd domů a pak se zase vracet na koncert). Kostel byl tudíž celkem slušně zaplněn, i když zcela obsazeno rovněž nebylo.

Zážitek za návštěvu koncertů nesporně stál. Obou – jak ve Starém Kníně, tak na Dobříši.

P.S. (2011-04-24): Dnes jsem se dověděl, že z Pergolesiho skladby Stabat Mater přece jen zbývá ještě jeden kousek nastudovat, skladba tedy zřejmě kompletní ještě nebyla. Ale napřesrok by přece jen konečně být mohla. Za nepřesnost v předchozím textu se proto omlouvám.

Advertisements
Galerie | Příspěvek byl publikován v rubrice Kultura, Náboženství se štítky , , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zde je možno zanechat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s