Spoluobčané, které pohltila šoa

V loňském lednovém čísle Novoknínského zpravodaje jsem pod názvem Na koho bychom neměli zapomenout uveřejnil článek věnovaný těm našim spoluobčanům, které v období druhé světové války pohltila šoa1. Nemaje k dispozici jiných materiálů a v okruhu svých známých žádné pamětníky, nezbylo mi než vyhledat na Internetu web http://www.holocaust.cz a tam zkusit jména novoknínských obětí nacistického „konečného řešení židovské otázky“ vyhledat. Nalezl jsem (a již v lednu 2010 uveřejnil) osm jmen a příjmení včetně údajů o transportech, které je odvezly nejprve do Terezína a poté do vyhlazovacích táborů v Malém Trostinci u Minska a v Treblince.

Později jsem se dověděl, že židé z Dobříšska a Novoknínska byli ze svých domovů vyhnáni jako jedni z prvních v tehdejším Protektorátu Böhmen und Mähren (pro začátek aspoň do internace v Praze, než byl připraven Terezín) – v dobříšském zámku tehdy totiž sídlila paní Heydrichová a její útlocitný zrak jaksi nesnesl pohled na žluté hvězdy na oblečení některých spoluobčanů a spoluobčanek. A tak se postarala o to, aby jí ten pohled nemusel dlouho drásat nervy.

To byla sice jistě zajímavá informace, avšak určitě ne natolik, aby to vydalo na nový článek. Nedávno mi však přišel e-mail, ve kterém na můj článek reagoval pan Pavel Kalač, novoknínský rodák, již řadu let působící v Českých Budějovicích, s tím, že židovských spoluobčanů, kteří před válkou žili v Novém Kníně, muselo být více, a na základě kusých vzpomínek jeho matky mu vyšlo pět rodin o celkem patnácti lidech. Oproti webu, ze kterého jsem čerpal informace pro svůj minulý článek na toto téma, byla v jeho zprávě upřesněna i bydliště2 jednotlivých rodin.

Rozhodl jsem se tedy porovnat jeho informace s výsledky z webu http://www.holocaust.cz a vyšlo mi následující:

Pan KÖNIG (křestní jméno si pan Kalač nepamatuje), čp.130 v Kostelní ulici. Vdovec, důchodce, dcera Elsa žila v Praze.

Tento občan v seznamu novoknínských obětí na serveru http://www.holocaust.cz není. Je možné, že zemřel ještě před válkou. Případně se odstěhoval.

Zkusil jsem zapátrat po jeho dceři Else, žijící v před příchodem nacistů v Praze. Pochopitelně bezvýsledně. Zadání Elsa Königová nevrátilo žádný výsledek. Zkusil jsem tedy použít nepřechýlené příjmení – Elsa König. Jedna taková osoba se v seznamu skutečně skutečně objevila. Narodila se 8. května 1893, avšak před deportací nežila v Praze, nýbrž ve Vídni. Pak jsem si uvědomil, že dotyčná Elsa se pravděpodobně provdala, a tím pádem změnila příjmení. Když jsem zkusil zadat jen jméno Elsa a bydliště Praha, databáze mi vrátila 388 osob. Zda některá z nich byla dcerou pana Königa z Kostelní ulice, nejsem schopen bez dalších znalostí zjistit.

LEDEREROVI, Žižkova ulice čp. 6 (tj. dům, kde se v současnosti nachází obchod pana Nechyby)

Otec, matka, svobodná dcera Ludmila a syn Jiří s manželkou a synem Alexandrem (5-7 let).

Nejstarší měli obchod s potravinami a ve velkém obchodovali s obilím.

Syn Jiří měl obchod s textilem naproti v domě čp. 433 (ještě před několik lety obchod s ovocem a zeleninou, nyní nevyužitý).

Tato rodina je na seznamu obětí na webu zachycena takřka úplně (navíc zde díky mailu pana Kalače lze upřesnit vzájemné rodinné vztahy):

Ledererová Karolina Narozena 05.02.1881.

Lederer Jiří Narozen 14.03.1907, syn Karoliny Ledererové.

Ledererová Irena Narozena 02.09.1907, žena Jiřího Lederera.

Lederer Alexandr Narozen 25.01.1935, syn Jiřího a Ireny Ledererových.

Ledererová Ludmila Narozena 22.02.1917, dcera Karoliny Ledererové.

Chybí zde vlastně jen pan Lederer nejstarší – pravděpodobně zemřel ještě před válkou.

PFEFFEROVI, ulice Na Smíchově, čp. neznámé

Staří manželé, podomní obchodníci. Syn se utopil v koupališti asi v r. 1938.

Z nich byla na seznamu obětí nalezena pouze:

Pfefferová Berta Narozena 09.08.1873.

Jako pravděpodobné se mi jeví to, že manžel paní Berty Pfefferové „stihl“ zemřít ještě před deportacemi. A syn tam není uveden z důvodů uvedených výše.

RUBÍNOVI, čp. 41 naproti hostinci U Růžičků.

Rodiče a dvě dcery – školačky. Měli obchod se sklem.

Tato rodina v seznamu na webu úplně chybí. Pravděpodobně se ještě před holocaustem odstěhovala. Kam, těžko bez dalších znalostí říci. Nicméně zkusil jsem zřejmě nejbližší místo s významnějším židovským osídlením, totiž Dobříš. Tam jsem našel celkem pět nositelů a nositelek tohoto příjmení, i když bez „nabodeníčka“ nad „i“:

Rubinová Berta Narozena 02.10.1870

Rubin Josef Narozen 14.03.1897, snad syn Berty Rubinové.

Rubinová Jindřiška Narozena 24.10.1900, pravděpodobně žena Josefa Rubina.

Rubinová Eva Narozena 27.04.1927, nejspíš dcera Josefa a Jindřišky Rubinových.

Rubinová Hana Narozena 23.11.1933, nejspíš dcera Josefa a Jindřišky Rubinových.

S výjimkou Berty Rubinové, která po pobytu v Terezíně skončila v Osvětimi, byli ostatní povražděni v nám již známém Malém Trostinci u Minska. Odmyslíme-li si paní Bertu, která mohla být matkou pana Josefa Rubina (a nikdy nemusela v Kníně bydlet), popis rodiny vlastně odpovídá: rodiče a dvě dcery – školačky. Zda je můj dojem správný a opravdu se jedná o rodinu, která nějakou dobu žila v Kníně (či se knínští Rubínovi či Rubinovi odstěhovali někam úplně jinam), by mohli potvrdit případní pamětníci – několik jich zde ještě žije.

SLATINOVI, Náměstí Jiřího z Poděbrad čp. 61

Staří manželé. Měli obchod textilem.

Ty se v seznamu podařilo najít oba:

Slatina Arnošt Narozen 14.04.1880.

Slatinová Eleonora Narozena 14.06.1882.

Tímto se značně děravá mapa nacistického „konečného řešení židovské otázky“ v Novém Kníně zase trochu zaplnila. Mnoho však stále ještě zůstává nevyjasněno – zejména to, zda se Rubínovi či Rubinovi z Knína odstěhovali opravdu na Dobříš, a pokud ne tam, kam tedy a jaké byly jejich osudy.

A jistě nás mohou napadnout další otázky, ještě mnoho zůstává nedopovězeno. V tom i otázka asi nejpodstatnější: co se dá dělat pro to, aby se něco podobného už nikdy neopakovalo.

Miloš Hlávka

(napsáno pro Novoknínský zpravodaj, uveřejněno v čísle 6/2011)

2 V případě Prahy (a možná i dalších hodně velkých měst) bývají na webu holocaust.cz uvedeny adresy včetně ulice a čísla domu a městské částy (ovšem s uvedením tehdejších názvů ulic a číslován městských obvodů podle tehdejšího členění Prahy); v případě Nového Knína či například Dobříše tomu tak žel není.

3 Podle Karla Kuči (Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, 4. díl, vydalo nakladatelství Libri, Praha, 2000, ISBN 80-85983-16-8) bývala v tomto domě židovská škola – a také modlitebna místních židů; tato modlitebna měla být kolem snad roku 1900 přemístěna do obytného domu, snad tzv. „židovny“ v Žižkově ulici (čp. 14, dům byl zbořen v 70. letech 20, století, nyní je zde proluka užívaná jako parkoviště).

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice Dějiny se štítky , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Jedna reakce na Spoluobčané, které pohltila šoa

  1. Anonymní napsal:

    Ahoj Miloši, mapováním osudu židů a hlavně židovských dětí se intenzivně zabývá i Judita Matyášová, redaktorka Lidových novin, má když tak mail: Judita.Matyasova@lidovky.cz, možná by mohla v lecčems poradit, ale je to jen můj názor.

    Měj se. Pavel. zahaja@volny.cz

Zde je možno zanechat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s