Ještě k osudům židovských spoluobčanů

Znovu (celkově již počtvrté1) se vracím ke „konečnému řešení židovské otázky“ za II. světové války v Novém Kníně.

Nejprve trochu upřesním stáří pana Hanuše Münze. Narodil se v roce 1910, aspoň jsem tak shodně zjistil v několika internetových zdrojích2.

Dále se mi dostalo se mi svědectví, které poněkud zpochybňuje tvrzení, že se pan Münz nabízel možnost útěku dceři Ledererových. Podle paní Fafejtové pocházel odjinud, snad z Prahy, ale nevylučoval bych, že z končin ještě vzdálenějších: totéž jméno a příjmení jsem totiž nalezl v seznamu abiturientů tehdejšího Státního reálného gymnasia (nyní Gymnázia J. S. Machara) v Brandýse nad Labem3 a za ním v závorce zkratku „Kost.“, což pravděpodobně znamená nikoli vzdálený hrad Kost, nýbrž nedaleký Kostelec nad Labem. Může však jít o pouhou shodu jmen – letopočet maturity – 1936 – by byl vzhledem k roku narození přece jen značně pozdní (kdo z nás maturoval ve 26 letech?). V každém případě nepocházel ze zdejšího kraje a do našich končin se přistěhoval nejspíš až po válce, tudíž z předválečných dob rodinu Ledererových pravděpodobně neznal. Nelze samozřejmě vyloučit, že se s touto rodinou seznámil na místě, tj. v Malém Trostinci, i když jisté to rozhodně není.

Otázkou je totiž mimo jiné to, kterým transportem byl pan Münz do Malého Trostince opravdu deportován. Na webu Židovského muzea v Praze4 je uvedeno, že z Terezína odjel již s transportem Bc 25.srpna 1942. Jelikož víme, že přežil a že většina knínských židů byla do Malého Trostince vypravena pozdějším transportem Bk 8. září 1942, teoreticky se potkat mohli. S tím je ale v rozporu tvrzení, které se objevuje na titulku v úvodní části dokumentu (videosouboru), který lze stáhnout z webu Digitálních učebních materiálů RVP5, totiž že pan Hanuš Münz byl do ghetta v Terezíně deportován teprve 4. prosince 1942 a záhy byl nasazen na nucené práce do dolů u Vinařic na Kladensku. Po udání, že udržuje spojení s přáteli v Praze, byl zatčen Gestapem, vězněn a po čase vrácen zpět do Terezína. Pak by ale do Malého Trostince musel být logicky poslán mnohem později, nejspíš až v době, kdy už tam nikdo z našich někdejším spoluobčanů nebyl naživu. Pokud by zde ale byl překlep v letopočtu a ve skutečnosti šlo již o prosinec 1941, obě sdělení by si neodporovala. A neodporovala by ani době zřízení ghetta, protože již 24. listopadu 1941 dorazil do Terezína vůbec první transport vůbec první transport 342 židů, kteří měli pracovat na přípravě ghetta a záhy následovaly další, i když dosavadní civilní obyvatelstvo bylo postupně vysídlováno až do  3. července 19426.

Na výše uvedenou otázku (tj. zda se setkal s někým z našich spoluobčanů, jmenovitě Ledererovými) neodpovídá ani obsah rozhovoru na výše zmíněném videosouboru. Nicméně dovídáme se tam jiné zajímavé věci. Například to, že na nádraží v Bohušovicích nad Ohří byli účastníci transportu neloženi do přeplněných sice, ale běžných rychlíkových vagónů, z nich pak byli vyhnáni a do dobytčáků přeloženi někde na území nynějšího Polska (pan Münz tam uvádí jméno, které zní jako Gwolchowitz či Gwalkowitz nebo podobně, na Internetu se mi žádné podobné místní jméno aspoň zatím nepodařilo najít), tamtéž byli obráni o veškerá svá zavazadla. V těchto nákladních vagónech pak byli dopraveni až do Běloruska. Pokud jde o to, že se nacisté v cíli transportu sháněli po zámečnících, podle zaznamenaného vyprávění se to odehrálo nepatrně (ale opravdu jen nepatrně) jinak: neptali se, kdo je zámečník (to by se třeba, v naději, že jim to pomůže k záchraně, hlásili všichni), nýbrž ptali se každého, čím je. A zatímco někteří ve frontě před ním se označili za horníky, pana Münze napadlo, že v židovské populaci to není zrovna nejobvyklejší profese, a tak si náhodou vzpomněl na profesi zámečníka (přestože jím ve skutečnosti nebyl; po něm to zopakovalo několik dalších). Naštěstí zrovna zámečníky nacisté potřebovali – a to panu Münzovi zřejmě zachránilo život. Většina ostatních nedobrovolných cestujících tohoto vlaku byla totiž naložena do skříňových nákladních aut (která podle pana Münze připomínala stěhovací vozy), do nichž pak byly pouštěny výfukové plyny. Během jednoho dne tak zahynulo kolem 980 lidí.

Díky tomu, že se pan Münz spolu s dalšími vydával za zámečníka, dostal se i do dílen v kasárnách, kde sloužili vojáci Tisova Slovenského štátu. Tam se dověděl, že pokud chce prchnout k partyzánům, musí získat zbraně, které se dají koupit za zlato. A ke zlatu se dostávaly ženy, které byly přinuceny třídit, rozebírat a rozřezávat zavazadla uloupená židům z transportů – například šperky byly často ukryty v držadlech kufrů. (Zde možná byla aspoň teoreticky příležitost setkat se s někým z Knína, například z rodiny Ledererových.) Těm zase mohl přijít vhod chléb či tabák, ke kterému bylo možno dostat v kasárnách, kde pracoval pan Münz. Za toto zlato se jeho skupině podařilo od velitele slovenské zbrojařské dílny poručíka Hory koupit tři automaty ruské výroby a poté uprchnout k partyzánům. Tam byl zařazen do diverzní skupiny, které se podařilo zničit čtyři vlaky a zhruba šestnáct transportérů.

Zde zbývá ještě dodat (ve videosouboru to už není), že po osvobození Běloruska se pan Münz dostal ke Svobodově armádě a s tou pak dorazil až do Čech.

Zmíněný materiál s panem Münzem pořídila americká nadace USC Shoah Foundation Institute for Visual History and Education7 založená režisérem Stevenem Spielbergem v roce 1994, rok po dokončení jeho filmu Schindlerův seznam, a v roce 2006 přešla pod křídla Jihokalifornské univerzity (University of South California) v Los Angeles.

Pan Münz se objevuje i ve filmu Peklo na Zemi8 natočeném režisérem Vojtěchem Jasným v roce 2001, tedy právě před deseti lety. Dostal se rovněž do druhého ze série filmů Zapomenuté transporty9 režiséra Lukáše Přibyla. Není vyloučeno, že bychom se zde dověděli ještě další podrobnosti.

Pokud jde o rodinu Rubínových, dostal jsem další variantu jména jedné z dcer Rubínových: měla se jmenovat Edita. Paní Fafejtová si pamatuje, že na dotyčnou dceru rodiče volali právě takto. Otázku, kde se v databázi objevily objevila Hana a kam zmizela (E)Dita, to ovšem nikterak nevyjasňuje. Jak jsem se již zmiňoval, v databázi obětí „konečného řešení židovské otázky“ se jedna Edita Rubínová objevuje, avšak ta se narodila už 24.11.1923, naposledy bydlela v Praze II v Černé ulici číslo 44 a skončila v Osvětimi10. Knínští Rubínovi se naproti tomu po začátku války přestěhovali na Dobříš k Blochovým, aby po nich převzali sklenářství v Pražské ulici čp. 252. Byl to přízemní domek s empírovým štítem na jižní straně ulice a stál tam do přelomu let 1969 a 1970, kdy – stejně jako drtivá většina zástavby této strany ulice – padl za oběť „asanaci“11. Nyní se v jeho místech nachází zhruba severovýchodní roh nepříliš vzhledné přízemní obchodní novostavby ze začátku 70. let 20. století.

Miloš Hlávka

1 První článek vyšel v Novoknínském zpravodaji 1/2010 pod názvem Na koho bychom neměli zapomenout, později jsem jej umístil na blog: https://novyknin.wordpress.com/2011/06/11/na-koho-bychom-nemeli-zapomenout, druhý článek vyšel v čísle 6/2011 pod názvem Spoluobčané, které pohltila šoa a je rovněž umístěn na blogu, a to na adrese https://novyknin.wordpress.com/2011/07/04/spoluobcane-ktere-pohltila-soa/. Třetí článek se jmenuje Jedna hruška zralá…, vyšel v Novoknínském zpravodaji č. 8/2011 a ani ten nechybí na blogu. Konkrétně je na adrese https://novyknin.wordpress.com/2011/09/03/jedna-hruska-zrala/.

2 Rok narození je uveden například v čísle 52 časopisu Terezínské iniciativy, který je dostupný i na Internetu ve formátu pdf na adrese www.terezinstudies.cz/pdfs/newsletter52.pdf.

3 Seznam abiturientů od roku 1921 zatím do roku 2010 lze nalézt na adrese http://www.gbl.cz/info/abiturienti.html.

4 Zmínka je v sekci tiskových zpráv na adrese http://www.jewishmuseum.cz/cz/czpressold.php?rok=10 (zmínka o panu Münzovi a úryvek z jeho svědectví se nachází mezi zprávami z července 2010)

5 Adresa článku o Malém Trostinci na tomto webu je na adrese http://dum.rvp.cz/materialy/tabor-smrti-maly-trostinec-u-minska.html, svědectví pana Münze lze odtud stáhnout buď v nižším (kolem 30 MB) nebo vyšším (kolem 117 MB) rozlišení ve videoformátu mpg.

6 Kuča, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, 7. díl, nakladatelství Libri, Praha, 2008, ISBN 978-80-7277-041-0, strana 551

7 Více o organizaci se lze dovědět na jejím webu: http://dornsife.usc.edu/vhi/czech/.

8 Popis filmu ve Filmové databázi je možno najít na adrese http://www.fdb.cz/film/31897-peklo-na-zemi-hell-on-earth-peklo-na-zemi.html.

9 O filmu se lze více dovědět například na webové adrese http://www.tha.cz/filmy_transporty_belorusko.html.

11 Kadlec, Petr: Dobříš v proměnách; vydal Okrašlovací spolek Dobříš v roce 2009.

Advertisements
Galerie | Příspěvek byl publikován v rubrice Dějiny se štítky , , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zde je možno zanechat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s