Padesát let od smrti P. Aloise Boreckého

Dnes 24. prosince 2011 je to přesně padesát let, kdy zemřel staroknínský farář P. Alois Borecký, OCr.

Byl znám svou vzdělaností, jeho kázání byla nabitá informacemi, zejména z dějin. Z vyprávění své – žel již nežijící – matky vím, že jí jednou pomáhal se slohovým úkolem (měl s naší rodinou velmi dobré vztahy), to když její třída dostala za úkol napsat něco z dějin Starého Knína. „A hlavně nikde neříkej, že jsem to psal já, napsal jsem to tak, aby to vypadalo jako z tvojí hlavy,“ pravil, když práci dokončoval. Nic však platno: „Fanuško, to ti psal tatínek, viď?“ pravila učitelka, když si práci přečetla. „Ne,“ odpověděla maminka: „tatínek mi to nepsal.“ A jak již víme, byla to pravda. Mám pocit, že to nakonec prozradila až mnohem později na jednom z třídních srazů, ale tím si nejsem zcela jist.

Zmínit však  je potřeba i jeho občanskou statečnost.

V květnu 1945 se mimo jiné zasloužil o to, že konec války v našem městě neměl mnohem dramatičtější průběh, než jaký skutečně měl. Kdosi zde měl v tehdejší rozjitřené době vystřelit na ustupující nacisty (a ne ledajaké, uvědomme si, že tudy prchaly jednotky esesmanů ze svého tehdejšího cvičiště na Neveklovsku) a ti hrozili odvetou. Páter Borecký tehdy urovnával situaci s tím, že zná zdejší lidi a z nich by nikdo nebyl něčeho podobného schopen. Ostatně ani tehdejší „národní hosté“ (Němci, kteří uprchli do Čech z oblastí zasažených bombardováním) si na místní obyvtelstvo nijak nestěžovali. A tak se vše obešlo bez vážnějších následků.

Svou odvahu páter Borecký projevil i po roce 1948. Na svátek Božího Těla v červnu roku 1949 přečetl navzdory hrozící perzekuci ze strany tehdejšího režimu společný pastýřský list římskokatolických biskupů Hlas biskupů a ordinářů věřícím v hodině velké zkoušky poté, co jej podle pamětníků a pamětnic uvedl slovy: „Kubata dal hlavu za Blata, Kozina za Čerchovský les, proč by staroknínský farář nemohl dát hlavu za církev Kristovu?“ Po mši se u kostela srotili staroknínští sedláci (bylo to ještě před hlavní vlnou kolektivizace zemědělství) s vidlemi, aby ho chránili před případným zatčením, ale naštěstí se tehdy nenašel nikdo, kdo by celou událost – jak se říká – oznámil na patřičné úřady, a tak páter Borecký – na rozdíl od některých jiných kněží – přežil věrnost svému biskupovi (přesněji arcibiskupovi, totiž kardinálu Josefu Beranovi) bez ztráty svobody.

A nakonec dodejme, že během opravy, kterou staroknínský kostel podstoupil v roce 1958, tedy za farářování pátera Aloise Boreckého, bylo v jižní stěně kostelní lodi objeveno zazděné gotické okénko původního kostela. Zbytky kamenného ostění gotického okna ze zachovaly i v přilehlé stěně presbytáře, ale ty byly, zřejmě pro svůj fragmentární stav, opět přikryty omítkou.

Ač se tento staroknínský farář nedožil vysokého věku (narodil se 20. června 1907, zemřel, jak již bylo zmíněno, 24. prosince 1961), stihl se do místních dějin zapsat tak, že si nezaslouží, aby se na něj zapomnělo.

Advertisements
Galerie | Příspěvek byl publikován v rubrice Dějiny, Náboženství, Nový Knín se štítky , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zde je možno zanechat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s