Několik poznámek k osudům Hanuše Münze

Dodatečně se mi podařilo najít ještě dva zdroje1 informací o osudech pana Münze, takže mohu doplnit některé údaje, které jsem v době psaní minulého článku na toto téma2 neznal, a některé ještě upřesnit.

Především jsem objevil přesné datum narození i smrti. Pan Hanuš Münz se narodil 13. dubna 1910 v Praze a zemřel 16. února 2010, do završení sta let mu tedy chyběly necelé dva měsíce.

Lze alespoň rámcově doplnit i předválečnou část jeho životopisu. V časném dětství mu zemřel otec, a protože se jeho maminka musela starat ještě o jeho staršího bratra, ujali se jej příbuzní (teta, strýc a babička) ze Dvora Králové nad Labem. Tam Hanuš Münz studoval gymnázium. (Hanuš Münz uvedený v seznamu abiturientů brandýského gymnázia tedy byl „pouhým“ jmenovcem pozdějšího knínského zubaře.) Tehdy dostal od tety i své první lyže. Byl sportovně nadaný, jeho vášní byly lyže a fotbal. Ten ovšem později přestal závodně hrát, jednak protože si to jeho dívka nepřála, jednak lyžařská sezóna kolidovala s fotbalovou. Díky aktivnímu sportování se znal například s norským lyžařem Sigmundem Ruudem3, mistrem světa a držitelem stříbrné medaile z olympiády.

Když Hitlerova vojska obsadila Sudety, uvažoval Hanuš Münz o útěku do Norska. Protože však nechtěl opustit svou dívku, nakonec tak neučinil, přestože mu výše zmíněný kamarád Sigmund Ruud sehnal povolení k pobytu.

Jeho svatbu s českou dívkou zmařil příchod nacistů v březnu 1939, protože vzápětí po něm začaly na území Protektorátu Böhmen und Mähren platit tzv. Norimberské zákony4, které to znemožňovaly. Nicméně i potom se pan Münz snažil žít co nejvíce „normálně“, dokud to bylo vůbec možné.

Rovněž lze upřesnit nástup pana Münze do Terezína: bylo to opravdu 4. prosince 1941, nikoli až o rok později. V létě 1942 využil možnosti nastoupit do dolů ve Vinařicích (šlo sice o nucené práce, ale podmínky, pokud jde například o stravu, tam byly přece jen snesitelnější než v Terezíně), avšak protože navázal spojení se známými z Prahy a přišlo se na to, byl 24. srpna 1942 eskortován zpět do Terezína. A hned následujícího dne byl poslán do transportu Bc z nádraží v Bohušovicích nad Ohří do již mnohokrát zmíněného malého Trostince. Jak již bylo minule napsáno, první část cesty probíhala v sice přecpaných, avšak jinak „normálních“ rychlíkových vagónech, k nucenému přestupu do hytláků došlo až později. A rovněž zde je možno upřesnit místo, kde se tak stalo: šlo o nádraží ve městě Volkovysk5 , které se nachází na území nynějšího Běloruska.

Proč se tak stalo právě tam, těžko hádat; při své úrovni znalostí nemohu vyloučit, že právě tam tehdy končily koleje normálního (evropského) rozchodu 1435 mm (který je standardem na cca 60 % světových železnic) a začínaly koleje širokorozchodné (o „ruském“ rozchodu 1520 mm).

Poté následovalo to, co jsem již zmínil ve svém minulém článku na toto téma. Pana Münze zachránilo, že se na konečné stanici označil za zámečníka, v důsledku čehož se nejen vyhnul prakticky okamžitému zavraždění, ale později se dostal do prostředí, kde mohl uvažovat o útěku k partyzánům a opatřit si za tím účelem zbraně, čehož také využil.

Dodejme, že po osvobození Běloruska velení uvažovalo o vysazení Münzova oddílu na Slovensko na pomoc povstání. To však bylo zatlačeno do hor dříve, než k výsadku stačilo dojít. A tak se pan Münz po mnohých komplikacích ocitl v Praze až v srpnu 1945.

A nakonec se stručně zmiňme o poválečných osudech pana Hanuše Münze.

Jeho předválečná láska se během války vcelku pochopitelně provdala za jiného a v roce 1945 již měla dvě děti. Po příjezdu do Prahy se ale pan Münz seznámil s Evou Leisnerovou, s níž se později, v roce 1947, oženil. První poválečnou zimu prožil v horách, kde vedl lyžařské kursy, po skončení sezóny si ale uvědomil, že mu nezbude nic jiného než stát se zubařem. Složil dentistické zkoušky (tehdy nebylo nutné kvůli zubařině studovat vysokou školu) a získal koncesi na místo dentisty v Novém Kníně. Tady si za Evino věno zařídil ordinaci a v Nových Dvorech laboratoř. Po roce 1948 byla jeho živnost znárodněna a peníze získané odprodejem zubařského materiálu tehdejšímu Okresnímu ústavu národního zdraví zdecimovala6 měnová reforma v roce 1953.

Naštěstí se aspoň mohl věnovat svému povolání a nebyl poslán „do výroby“ jako někteří spoluobčané v té době a v našem městě, pokud vím, působil až do svého odchodu do důchodu.

A úplně nakonec dodejme, že z finančních důvodů musela nastoupit do práce i Hanušova žena Eva. Nějakou dobu dělala ve výstavnictví, ale později se dostala do Československé televize. Najdeme ji jako vedoucí výrobního štábu pod mnohými pořady – za všechny uveďme svého času populární cyklus Co neodnesl čas s Waldemarem Matuškou a Olgou Blechovou, který se vysílal na přelomu 70. a 80. let 20. století7.

Miloš Hlávka

http://miloshlavka.wordpress.com

https://novyknin.wordpress.com

2V internetové podobě je na adrese https://novyknin.wordpress.com/2011/10/07/jeste-k%C2%A0osudum-zidovskych-spoluobcanu/, v papírové podobě vyšel v Novoknínském zpravodaji 9/2011)

3Sigmund Ruud byl norský lyžař (závodil ve skoku na lyžích) – mistr světa a olympionik, který žil od 30. prosince 1907 do 7. dubna 1994. K jeho nejcennějším trofejím patří zlato z mistrovství světa v roce 1929 v Zakopaném, dále stříbro z olympiády v Sankt Moritzi v roce 1928 a bronz na mistrovství světa v Oslu v roce 1930. Sigmund byl nejstarším ze tří bratří, mladší Birger (23.08.1911-13.06.1998) i nejmladší Asbjørn (06.10.1919-26.03.1989) se skokům na lyžích rovněž úspěšně věnovali: všichni si z různých mistrovství světa přivezli aspoň po jedné zlaté medaili. Nejúspěšnější z nich byl Birger, který se ke zlatu na mistrovstvích světa dostal celkem třikrát a na olympijských hrách dvakrát. (zdroj informací: http://pl.wikipedia.org/wiki/Sigmund_Ruud, http://pl.wikipedia.org/wiki/Birger_Ruud, http://pl.wikipedia.org/wiki/Asbj%C3%B8rn_Ruud)

4Byly přijaty Říšským sněmem 15. září 1935 v Norimberku. Jejich znění v češtině, němčině a angličtině lze najít na webové adrese http://klempera.tripod.com/nzakony.htm.

5Volkovysk (polsky Wołkowysk, rusky Волковыск, bělorusky Ваўкавыск, ukrajinsky Волковиськ) je okresní město v Hrodenské (Grodenské) oblasti v nynějším Bělorusku, zhruba 60 kilometrů za nynější východní polskou hranicí. V současnosti zde žije okolo 45 000 obyvatel. Město patřilo nejprve do Velkoknížectví litevského, pak se postupně stalo součástí Polska, v době jeho dělení připadlo Rusku, v roce 1921 Polsku, v roce 1939 se stalo součástí SSSR, kde s výjimkou nacistické okupace setrvalo až do jeho rozpadu. V souvislosti s naším tématem je zajímavé to, že podle prvního celoruského sčítání lidu z roku 1897 zde z tehdejších 10 323 obyvatel jich bylo 5 528 – tedy nadpoloviční většina – židovského vyznání (dále zde žilo 2 716 stoupenců pravoslaví a 1 943 římských katolíků). Centrum města (osídlené tehdy převážně židy) bylo rozbombardováno hned po vpádu nacistů do SSSR, zbytek židovského obyvatelstva byl později zlikvidován v místním ghettu a koncentračním táboře. (Zdroje informací: http://ru.wikipedia.org/wiki/%D0%92%D0%BE%D0%BB%D0%BA%D0%BE%D0%B2%D1%8B%D1%81%D0%BA, http://vognevojjny.ru/index.html)

6Výraz „zdecimovala“ platí téměř doslovně. Peníze do stanoveného limitu se měnily (u hotovosti šlo o částky do 300 korun, u vkladů šlo o částku 5 000 Kčs) se směňovaly v poměru 1:5, nad něj byl směnný poměr horší – v případě hotovosti se vše nad 300 Kčs měnilo v poměru 1:50 (jedna nová koruna za 50 starých), u vkladů bylo odstupňování „jemnější“ a nejhorší byl poměrem 1:30 pro částky nad 50 000 (starých) korun. Platy a zhruba i maloobchodní ceny (situaci komplikuje to, že současně byl zrušen přídělový – „lístkový“ – systém přetrvávající z dob války) se přepočítávaly v poměru 1:5, reálné znehodnocení peněz tedy bylo přinejhorším „pouze“ 1:10. Mimochodem v podobném poměru (téměř 1:10) se koruna znehodnotila od změny režimu v roce 1989 – významný rozdíl ale spočívá v tom, že v tomto případě se tak z větší části (až na skok po liberalizaci maloobchodních cen k 1. lednu 1991 apod.) postupným „přirozeným“ vývojem a ne skokově jako za oné měnové reformy.

7Podrobnosti lze nalézt na adrese http://www.fdb.cz/lidi/238402-eva-munzova.html

Reklamy
Galerie | Příspěvek byl publikován v rubrice Dějiny, Nový Knín se štítky , , , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zde je možno zanechat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s