Pokládání věnců v labyrintu z autobusů

Jako každý rok se i letos 8. května konalo pokládání věnců k pomníkům a hrobům padlých z II. světové války.

Tentokrát se průvodu postavilo do cesty opravdu velké množství autobusů, takže pietní akt u pomníku na novoknínském náměstí Jiřího z Poděbrad se uskutečnil v podmínkách „poněkud“ stísněných – a že přitom počet jeho účastníků a účastnic není nijak slavný… Doba „dobrovolně povinného“ pobíhání z jednoho slavnostního průvodu do druhého (pokud možno ještě slavnostnějšího) je sice už přes 22 let naštěstí pryč, ale pokud by nás dnes bylo trochu víc, nic bych proti tomu neměl – přece jen jsou věci, na které by se nemělo zapomínat (a nic na tom nemění ani to, že na českém území ta válka skončila ne osmého, ne devátého, nýbrž dvanáctého května 1945). Takhle to zase zachraňovali hasiči a členové Svazu bojovníků za svobodu. Nu každopádně nakonec jsme se v tom komorním množství kolem těch autobusů nějak propletli, věnce položili, poctu padlým vzdali a vyrazili na hřbitovy. Tři věnce na novoknínský a… A mezitím jsme si uvědomili, že máme o věnec víc – v libčicích žádní padlí z II. světové války pomník nemají. Takže jsme jsme tři věnce nechali i na hřbitově staroknínském – dva u hrobu ruských vojáků a jeden u pomníku italských běženců. Ti samozřejmě s II. světovou válkou už nemohli mít nic společného, na straně druhé jim dlužíme věnce za nějakých devadesát let od skončení té první války, kdy jsme (či naši předkové) jim je nenosili. Teprve dodatečně – když už bylo dávno po všem – jsem si uvědomil, že možná přinejmenším stejně si ten věnec na hrob zasloužil páter Alois Borecký, který zde sice v pětačtyřicátém za svobodu nepadl, nicméně jeho přičiněním konec II. světové války ve Starém a Novém Kníně neproběhl mnohem tragičtěji, než jak (relativně šťastně) nakonec proběhl.

Jeden věnec pak putoval na Kozí Hory, kde si II. světová válka také vybrala jednu oběť, a jelo se do Záborné Lhoty, kde si dramatické události konce války vyžádaly nejvíce lidských životů. Však je zde také tradičně účast nejhojnější. A tak se před hasičárnou řadí společný průvod knínských a chotilských hasičů, členů Svazu bojovníků za svobodu a dalších občanů. A další postávají okolo. Z reproduktorů zní pochod a průvod se vydává od hasičárny k pomníku. Opět se pokládají věnce, hraje se hymna, zní projev chotilského starosty. Samozřejmě na známé téma, ale co objevného lze pořád vymýšlet, když jde o 67 let od konce války?

A pak zase zpátky k hasičárně, sbalit prapory – a věnovat se i při této příležitosti také všednějším – světštějším, chce se říci –  záležitostem; nějaké občerstvení totiž je – krize nekrize – přece jen přichystáno. Vždyť ani ti naši padlí by si asi nepřáli, abychom pořád jen truchlili, kvůli tomu přece své životy nepoložili.

Advertisements
Galerie | Příspěvek byl publikován v rubrice Komunální politika, Reportáže se štítky , , , , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Jedna reakce na Pokládání věnců v labyrintu z autobusů

  1. Pingback: Nejbližší události ve městě a okolí | Nový Knín

Zde je možno zanechat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s