Jak jsem nepodepsal petici v italštině

Nynější četnost návštěv mezi Novým Knínem a Ledrenským údolím si ještě před nějakými čtyřmi roky dokázal málokdo představit. Například červnová cesta účastníků kursu italštiny a jejich příbuzných a známých byla jedním ze dvou zájezdů na Ledro které se uskutečnily během jediného měsíce. A protože mnohé se opakuje, následující řádky rozhodně nebudou detailním popisem cesty. Neustálé zdůrazňování toho, že jsme byli opět srdečně uvítáni, už by asi nudilo, stejně jako rozplývání se nad tím, jak jsou ty ledrenské hory krásné. Jakkoli obojí je pravda.

Hned prvního dne se někteří z nás přesvědčili, že i chůze z kopečka může být namáhavá, zejména po celonoční cestě autobusem. Aspoň cesta od horní stanice lanovky na hřebeni pohoří Monte Baldo (asi 1750 metrů nad mořem) zpátky do Malcesine (65 metrů nad mořem) se tak za žhavého letního počasí tvářila. A tak není divu, že jsme upustili od výstupu na Monte Cadrii (2254 metrů nad mořem), který by kladl ještě větší nároky. Nestanuli jsme ani na nižší Cimě Pari (1988 metrů nad mořem). Nejvyšším vrcholem, kterého jsme během týdne pobytu v Itálii dosáhli, tak byla dne 19. června Cima della Marogna, která se tyčí do nadmořské výšky 1953 metrů. Ani to bych ovšem osobně nepovažoval za důvod k chlubení; až k horské chatě Rifugio Garibaldi – tj. do nějakých patnácti stovek metrů nad mořem – nás vyvezl autobus. Zbývalo tedy převýšení odpovídající méně než dvěma a půl výšlapům od výzkumáku na Mikuli, jen místy strmějšími svahy. Náročnější tak byla opět cesta zpět, kterou většina z nás absolvovala pěšky až do údolí.

Vzdali jsme i původně zamýšlený výlet do Sirmione na jižním břehu Gardského jezera, ten pro změnu kvůli prudkému zdražení lodních lístků. A nakonec se málem neuskutečnila ani skromnější plavba do Limone sul Garda a zpět. Zachránilo nás jen to, že jsme s odřenýma ušima stihli odplout o spoj dříve, než jsme měli původně v úmyslu. Výraz SCIOPERO s časovým upřesněním 11.00 – 15.00 jasně říkal, že příští lodí by nás stávkující gardští námořníci, či vlastně nájezerníci, nesvezli ani omylem. Co bylo důvodem přerušení práce, jsem nezjistil a vlastně jsem po tom ani příliš nepátral. V každém případě jsme měli na pobyt v Limone nejméně čtyři hodiny a to postačovalo aspoň ke zběžné prohlídce.

Poblíž limonského farního kostela svatého Benedikta mě zaujal novinový výstřižek v jedné z vývěsních skříněk. Pocházel z deníku Corriere della Sera (Večerní kurýr). Garda, due Chiese a rischio «cementificazione», tj. Garda, dva kostely v riziku «cementifikace», hlásal titulek1. Článek se zmiňoval o kostelících, na jejichž okolí si brousí zuby developeři. První z nich se jmenuje Madonna di Supina (Zvěstování Panně Marii) a nachází se u obce Toscolano-Maderno. Byl postaven ve 14. století a v roce 1580 ho pastorační návštěvou poctil později svatořečený Karel Boromejský. Druhý, San Pietro in Oliveto (tj. Svatý Petr v olivovém háji) pak stojí za okrajem intravilánu Limone a je ještě starší: připomíná se v papežské bule z roku 1187 a už tehdy stál přes sto let. Místní farář, don Eraldo Fracassi, říká: „Pokud dojde k uskutečnění projektu, budu muset prosazovat nové jméno kostela: Svatý Petr mezi pozlacenými domy.“ Naproti tomu limonský starosta Franceschino Risatti projekt obhajuje a nezapomíná dodat, že svatyně byla obnovena zčásti i z obecních prostředků.

Toscolano-Maderno sice bylo pro mě příliš z ruky, ale ke kostelíku svatého Petra jsem se přece jen vypravil. Nachází se na pěkném místě2, poměrně rozlehlý olivový háj se rozprostírá především jižně od něj. Románská stavba, ač skromná svými rozměry, obsahuje zejména v interiéru krásné středověké nástěnné malby. Poseděl jsem chvilku v kostelní lavici (italské kostely bývají přes den otevřeny), koupil dva pohledy (jednoduše jsem vzal pohlednice a vhodil odpovídající částku do přilehlé kasičky), pořídil několik fotografií a sháněl se po nějakém petičním archu. Nikde nic. Škoda, zachování dosavadní podoby okolí kostelíka bych jistě rád podpořil – bylo to jedno z mála klidných míst v jinak zoufale přelidněném Limone sul Garda. (A to se tam někteří lidé pořád ještě jezdí rekreovat!)

Kulturním zážitkem byl Hudební festival 21. června. Od čtvrtečního podvečera se v jeho dějiště proměnila prakticky celá Bezzecca; takřka na každém prostranství někdo hrál či zpíval. Organizátorům se podařilo sehnat spoustu hudebníků velmi různých žánrů od vážné hudby, přes harmonikáře, dechovku (místní Corpo Bandistico della Valle di Ledro), různé odrůdy folku (od angažované tvorby dua pouličních muzikantů z Tridentu, které si říká Monotipo, až po těleso Malghesetti zpívající v lombardském dialektu) přes pop, blues, rock, reggae či ska až po funky či elektronickou hudbu – zkrátka snad každý si vybral. Vstup byl samozřejmě volný – těžko také uzavřít všechny přístupové cesty, když dějištěm festivalu je celá vesnice – celkem asi patnáct scén. Z tohoto důvodu se žel ani při nejlepší vůli nedalo stihnout všechno. Například mě mrzelo, že z vystoupení dua Monotipo jsem jsem slyšel až zhruba závěrečných dvacet minut – a že jakožto ryze amatérští pouliční muzikanti neměli k dispozici žádné své nahrávky. Také nevím, jak poněkud rušnější noc ze čtvrtka na pátek přestáli ti z místních obyvatel, kteří šli v pátek do práce.

Ovšem nejen hudbou žil bezzeccký festival. Poblíž hlavní scény si svůj petiční stánek postavila jedna z místních iniciativ a jednak zvala na shromáždění pořádané iniciativami Ledro Bene Comune (Ledro – společné blaho), SOS Tremalzo a Più Democrazia in Trentino (Více demokracie v Trentinu) a asociace Il Mappamondo (Mapa světa), které se mělo konat následujícího dne v parku v Molině di Ledro, jednak sbírala podpisy pod petici za schválení návrhu zákona3 Autonomní provincie Trento, který sestavila iniciativa Più Democrazia in Trentino. (Provincie má v rámci Itálie autonomní postavení a může přijímat vlastní zákony.) Zákon by měl zaručovat větší uplatnění prvků přímé demokracie a posílit vliv lidových iniciativ v politickém životě provincie. Pokud by byl přijat, například hlasovat v konzultačních referendech či platně podepisovat petice by mohli občané provincie starší 16 let. Byla by zavedena možnost elektronického podpisu petic (se zřízením elektronického portálu pro tyto účely), rovněž volit by mělo být možné i elektronicky nebo poštou. Zákon by dále vedl například k ukončení výkonů funkcí všech poradců, kteří by nebyli ochotni zveřejnit své majetkové poměry. Rovněž by měla existovat možnost vybírat si ve volbách kandidáty napříč politickým spektrem, podobně jako u nás existuje podobná možnost v komunálních (ale bohužel už ne v krajských či sněmovních) volbách (pokud jsem správně rozuměl výrazu Possibilità di scegliere tra una pluralità di proposte). Občané by rovněž měli mít možnost vyslovit nedůvěru prezidentu provincie či jednomu nebo více přísedících. Vadila jen jedna – žel podstatná – věc: šlo o návrh zákona provincie, jejímž občanem nejsem, tudíž můj podpis by neměl žádnou váhu. A tak jsem s lítostí po propisce nesáhl a jen jsem organizátorům popřál hodně úspěchů.

A nakonec jsem se zapomněl podívat i na to veřejné shromáždění v Molině4 – ostatně beztak bych se nemohl dlouho zdržet, téhož večera jsme měli v Mezzolagu večeři na rozloučenou. Ale to už bych jen opakoval, co už většina z nás ví: jak srdečně jsme v Ledrenském údolí stále přijímáni.

Miloš Hlávka

1Článek jsem zkoušel hledat na webu deníku (http://www.corriere.it), žel marně. Umístil jsem tedy na web aspoň fotokopii pořízenou v Limone. Lze ji najít na adrese http://fotki.yandex.ru/users/milos-hlavka/view/602169/?page=3. Celé album fotek z Limone je dostupné zadáním adresy http://fotki.yandex.ru/users/milos-hlavka/album/140870/.

2Fotografie kostelíka včetně interiéru lze najít například na webové adrese http://commons.wikimedia.org/wiki/Category:San_Pietro_%28Limone_sul_Garda%29?uselang=cs, případně v albu zmíněném v předchozí poznámce.

3Stručný výtah v bodech lze najít na webu iniciativy, konkrétně na adrese http://piudemocraziaintrentino.org/legge-2/, kompletní znění návrhu lze stáhnout ve formátu pdf z adresy http://democraziadirettatrento.files.wordpress.com/2012/04/progetto-di-legge-di-iniziativa-popolare_originale.pdf.

4Několik fotografií lze najít na adrese http://piudemocraziaintrentino.org/2012/06/25/alcune-immagini-da-alla-scoperta-del-pelo-nelluovo/

Napsáno pro Novoknínský zpravodaj 07/2012

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Ledro, Mezinárodní vztahy, Partnerství Ledro - Nový Knín, Postřehy se štítky , , , , , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zde je možno zanechat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s