Kterak Ferda a Honza zmizeli pod hladinou a už se nevynořili

Dne 9. března 2013 se uskutečnilo další ze setkání pamětníků přátel staré Vltavy v muzeu v Chotilsku.

Program byl tentokrát nabitý a po více než tři hodiny bylo na co koukat a co poslouchat. Během večera samozřejmě došlo i na Ferdu a Honzu, zmíněné v nadpisu článku. Avšak nepředbíhejme.

Toulky mezi Vltavou a Sázavou

Po zahajovacích formalitách dostal slovo pan Václav Šmerák. Představil svou novou knihu, která by se měla jmenovat Toulky mezi Vltavou a Sázavou a vyjít v dohledné době. Má obsahovat historky, humorné příběhy a další příspěvky, které se nevešly do předchozích – odborněji zaměřených – publikací.

Willyteam začíná představovat svou práci

Hlavním bodem večera však byl program připravený neformálním seskupením potápěčů Willyteam. Týkal se sochařských děl ve Svatojánských proudech a v nyní již dávno zatopené osadě Moráň poblíž Čími. Jednak jsme si zopakovali historii Ferdinandova sloupu, nedaleké sochy svatého Jana Nepomuckého u Horního slapu Svatojánských proudů, jakož i sochy téhož světce na Moráni, jednak jsme se dověděli o akcích, které zde členové tohoto seskupení podnikli.

Co stálo u Svatojánských proudů a kam se to podělo

Nejprve byl přednesen historický úvod o sloupu a sochách, jichž se aktivity Willyteamu týkaly. Dozvěděli jsme se zhruba obsah následujících odstavců (ovšemže ještě o něco podrobněji).

Ferdinandův sloup

Ferdinandův sloup byl vytesán pražským kameníkem Campionem (neví se, kterým, protože historické dokumenty jej přesněji neuvádějí, a přitom šlo o poměrně rozvětvenou kamenickou rodinu) a osazen v roce 1643 na skalisku Sedlo u Horního slapu Svatojenských proudů. Na svém místě setrval (nepočítáme-li to, že přišel o plechovou císařskou orlici na svém vrcholu, která byla po 28. říjnu 1918 sundána a nejspíš shozena do Vltavy; opeřenec to byl přitom impozantní – jeho výšku lze odhadnout nejméně na metr) až do vybudování Slapské nádrže, kdy se jeho původni místo ocitlo více než 40 metrů pod hladinou. Proto byl sloup (nyní již bez orlice) přemístěn níže po proudu, pod hráz Slapské přehrady.

Svatý Jan Nepomucký u Horního slapu

Ještě pestřejší osudy měla socha svatého Jana Nepomuckého v blízkosti sloupu. Socha z roku 1722 byla koncem 19. století opravena, avšak záhy se začala znovu rozpadat. Proto byla z podnětu opata Zaorala v roce 1908 nahrazena novou od Čeňka Vosmíka (podstavec byl ale ponechán původní). Kolem roku 1943, po napuštění Štěchovické přehrady, začala být ohrožována ledovými dřenicemi. Než totiž byla vybudována Vltavská kaskáda, vždy v předjaří, kdy se teploty zvedly nad bod mrazu, ledy začaly ztrácet svou pevnost, uvolňovaly se a pluly po proudu. Po vybudování přehrady ve Štěchovicích, tyto ledy nemohly pokračovat níže (Štěchovice si oddechly), začaly se hromadit na hladině přehradní nádrže a ohrožovat její nejbližší okolí – až po osadu Moráň proti proudu. Proto byl Honza přemístěn o něco dále od řeky a blíže k Ferdinandovu sloupu.

Další stěhování sochu postihlo kolem roku 1953 z důvodu stavby Slapské přehrady, kdy byla umístěna k silnici pod hrází. V té době se socha obracela tváří k silnici, zatímco řece ukazovala záda – těm, kdo ji stěhovali, to přišlo správné, protože po té silnici chodí a jezdí daleko více lidí než po té řece. To se změnilo v roce 1998, kdy Honza udělal čelem vzad a začal ukazovat záda pro změnu silnici; přece jen to je patron plavců a dalších profesí spjatých s vodou. (Šoféři mají svatého Kryštofa, tak – pokud tu chtějí mít svého ochránce – ať si nějakého seženou a dají si ho sem, řekl si nejspíš Johánek – pozn. MH.) Otočena ovšem byla pouze samotná socha, nikoli podstavec, což bylo ne zcela správné. A v této podobě stojí o silnice poblíž přehrady dodnes.

Černý svatý Jan na Moráni

Nejhůře dopadla socha svatého Jana na Moráni (nazývaná někdy Černým svatým Janem – na rozdíl od Honzíka u Horního slapu byla polychromována, přičemž na ní převažovala černá barva světcovy kleriky. Ta byla pravděpodobně sražena dřenicí v roce 1947 a od té doby je nezvěstná. Podobně byl donedávna nezvěstný i její podstavec.

Willyteam v akci

A zde je na čase vysvětlit, co s tím vším má co dělat Willyteam. Potápěči a potápěčky, kteří jsou jeho členy a členkami (někdy se zdá, jako by potápěčství bylo výhradně mužskou záležitostí, ale jak vidno zde, není tomu tak), se v nedávné době zaměřili na skalisko Sedlo. Nebyl to tak lehký úkol, jak se některým může zdát. Jednak hloubka vody zde je kolem padesáti metrů, což už je mimo rozsah běžného sportovního potápění, jednak terén zde byl značně „přeorán“.  Při stavbě přehrady totiž byla vytěžena spousta horniny a navezena na břeh na (tehdy) budoucí dno. Krom toho nad přehradou odpočívá pod hladinou ještě poměrně vysoká pomocná hráz, která zadržovala vodu; tunel ve skále ji pak odváděl mimo staveniště nynější hráze. Bylo tedy možno obávat se i toho, že celá skála Sedlo byla při stavbě buď odtěžena nebo naopak zasypána navážkou ze stavby.  Naštěstí se tak nestalo – a po nějaké době se – dne 1. ledna 2007 – místo, kde stával Ferdinandův sloup, podařilo nalézt. (Ptáte-li se, co je to za nerozum lézt do vody v zimě, pak vězte, že nějakých 40-50 metrů pod hladinou přehrady se teplota vody v lednu a červenci až tak moc neliší. Ostatně proto také Vltava v Praze v současnosti přes zimu prakticky nezamrzá.)

Sedlu je pod vodou bez sloupu smutno – co s tím uděláme?

A právě někdy v té době se v potápěčských hlavách zrodil nápad: tak skálu bychom měli – což tam ten sloup vrátit? Samozřejmě že ne originál – proto přece nabyl stěhován mimo zátopové pásmo, aby se po čase do vody zase vrátil, stačila by replika. A to dokonce ani v „životní velikosti“, nýbrž zmenšená. I byla zhotoven sloup zmenšený v měřítku 1:2 z betonu a nazván familiérně Ferda. I on byl drobet ochuzen, původní orlicí nebyv opatřen. V květnu 2008 pak byl Ferda dopraven k přehradě a pak osazen na útesu zvaném Sedlo. Práce to byla náročná. Jednak bylo potřeba vybetonovat podstavec. A to ze speciálního betonu, který ztvrdne i pod vodou (používá se k tomu přísada, jejíž jeden kilogram podle vyjádření potápěčů stojí asi deset tisíc korun). Ferda, ač zmenšený na polovinu (tedy na osminu objemu, a tedy i hmotnosti), také nebyl žádné tintítko, které jednoduše popadneme a někm položíme (zvlášť pod hladinou přehradní nádrže). Nicméně povedlo se a od 10. května 2008 tak mohou ryby, potápěči, potápěčky a další vodní tvorstvo obdivovat Ferdu na původním místě. A doufejme, že ještě hodně staletí budou moci obdivovat.

Aby se tam dole Ferdovi samotnému nestýskalo…

Když máme na dně Ferdu, řekl si Willyteam, proč tam nevrátit taky Honzu? A tak se zrodila akce Socha pod vodou.

Prvním problémem bylo sehnat onoho Honzu. Zatímco Ferdu si Willyteam dokázal zhotovit sám (v zásadě nešlo o nic jiného než o betonový válec s kopií původní ozdoby na vrcholu), výroba světce z Nepomuku byla nad jeho síly. I zde se nakonec na Willyteam usmálo štěstí – podařilo se navázat kontakt se sochařem Petrem Váňou, který zhotovení sochy přislíbil – a pak už samozřejmě nemohl vzít slib zpět. Světec byl pojat velmi netradičně (většina soch Johánka z Pomuku více či méně věrně kopíruje předlohu, která byla po jeho blahořečení vztyčena na Karlově mostě). Světec je zde zachycen v okamžiku, kdy klesá pod vodní hladinu a jeho ruka se dotýká kříže drženého andělem s tváří královny. Vlastně se zde tímto způsobem odrazilo i to, že socha byla určena k umístění na dně vodní nádrže (i to je velmi netradiční zadání – nevím, kolik soch na světě bylo navrženo proto, aby byly ponořeny pod hladinu, ale troufám si tvrdit, že jich asi moc nebude – pozn. MH).

Hotová socha byla představena na pražských barokních vodních slavnostech Navalis 2012 a dne 19. května 2012 i ona spočinula na dně jezera. Ti, kdo nevládnou potápěčskými schopnostmi, tak originál již neuvidí. Existují však bronzové odlitky, z nichž jeden se má nacházet v Muzeu Karlova mostu, druhý v Nepomucenu v Římě a další dva jsou určeny k prodeji, aby se sochaři Petru Váňovi vrátily prostředky vynaložené na tuto nevšední akci.

Černého svatého Johánka už asi nenajdeme, ale…

Jako třetí byly zmíněny práce, které Willyteam vykonal kolem již zmíněného Černého svatého Jana z Moráně. Jak již bylo řečeno, socha byla smetena dřenicí v roce 1947 a od té doby je nezvěstná. Existují zprávy, že její zvětralé torzo mělo být na dvoře statku Malčany nad zátopovou čarou, načež snad skončilo v zemině, jíž byl zavezen přilehlý rybníček či strouha, ale jednak jde o zprávy nespolehlivé, jednak areál je v soukromém vlastnictví a majitelé by si asi neradi nechávali rozrýt pozemek jen kvůli torzu poničené sochy, o níž přitom není jisté, že se tam opravdu nachází. Přestože její nalezení by nepochybně přispělo k jejímu poznání – v současnosti totiž není známa její fotografie zepředu (světec se obracel směrem k řece, takže na fotografování odtamtud neexistoval dostatečný odstup), vždy zezadu či z boku.

Dobrá, sochu tedy nemáme a asi nikdy už mít nebudeme, řekli si členové Willyteamu, ale co její podstavec? I ten se zdál být nezvěstný, ale pak se fotografu Vojtěch Pavelčíkovi dostala do rukou kolekce fotografií Moráně z období krátce před zatopením zbytků osady. A tam – na fotografii hospody Moráň, jedné z posledních stojících budov mizející osady, objevil v jedné jámě kameny nápadného tvaru: ano, nyly to tři části podstavce Černého svatého Jana. A tak začaly práce na jeho vyzvednutí nad hladinu. V současnosti byly všechny tři části přesunuty do míst s menší hloubkou, k jejich definitivnímu vyzvednutí by mělo dojít snad letos na jaře. Po vyschnutí (pískovec je silně nasákavá hornina) by sestavený podstavec měl být vystaven v muzeu v Chotilsku.

A na samotný závěr…

A na úplný závěr programu byla promítnuta ona již zmínená kolekce dosud neznámých fotografií z Moráně, díky níž víme, co se stalo s podstavcem Černého svatého Jana.

Ti, kdo tam nebyli, o dost přišli, ale něco mohou najít dodatečně

Dva fimy, které byly během večera promítnuty, lze najít na Internetu.

Advertisements
Galerie | Příspěvek byl publikován v rubrice Chotilsko, Dějiny, Kultura, Reportáže se štítky , , , , , , , , , , , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

2 reakce na Kterak Ferda a Honza zmizeli pod hladinou a už se nevynořili

Zde je možno zanechat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s