Večerní část akce Pro lepší svět

Akce Pro lepší svět konaná pod záštitou „Pozitivní evoluce“ Karla Janečka dne 17. března 2013 byla završena svým večerním programem.

Ten sestával víceméně ze tří částí. První – a asi časově nejdelší – z nich bylo vyprávění Heřmana Volfa o tom, jak mu úraz, po kterém se ocitl na invalidním vozíku, změnil život. A o tom, že ani po takové nehodě život nekončí a lze i nadále jít za svým snem. Jak tento kdysi úspěšný podnikatel a manažer začal cestovat na handbiku (ručně poháněné jízdní kolo, či ve skutečnosti tříkolka, takže slebika -bi- je tam poněkud nepatřičná) a dokázal takto dojet až do Paříže, Vatikánu, k Banské Bystrici, případně kousek za Oslo. Jeho putování podpořilo několik nadací a sdružení, například Cesta bezpečí.

Následoval krátký – asi čtvrthodinový – film o Tomáši Baťovi sestávající převážně z vyprávění absolventů a absolventek Baťovy školy práce.  Celé dílko se neslo v duchu nekriticky oslavném, přehlížejíc i některé stinné stránky baťovského boomu.

Či se vám snad líbí prvorepubliková bednovitá novostavba Baťova obchodu v historickém prostředí pražské Celetné ulice? Líbí se vám uniformní kvádrové baťovské domky ve Zlíně? V době po výstavbě dokonce jejich pozemky nebyly ani oplocené.

A třetí částí bylo vyprávění o manželích, kteří společně založili Akademii štěstí, cyklus školení, kde můžete (podle webu http://akademiestesti.webs.com/kurzy za nějakých 6490 Kč, další kursy najdete na nadrese http://byu.cz/) zjistit, jaké jsou Vaše schopnosti a jak nejlépe byste je mohli využít. Ano, všichni máme nějaké předpoklady, nějaké vlohy, nějaké uplatnění, v němž bychom se cítili nejšťastnější, takže by nás až tak moc nezajímalo, zda je právě pondělí ráno či naopak pátek odpoledne.

Druhou otázkou samozřejmě je, zda nakolik potom bude mít taková práce šanci takového člověka uživit. Kolik lidí baví něco psát a kolik z nich by se uživilo jako spisovatelé? A naopak: existují lidé, kteří by se cítili jako nejšťastnější v povolání popeláře? Co v případě, že jich bude méně, než kolik popelářů potřebujeme? Žel jsem se na toto zapomněl zeptat, takže odpovědí neposloužím.

Úplný závěr byl pak věnován kratičkému zpěvu za doprovodu indiánských bubnů.

Program končil krátce po dvacáté hodině večerní; jeho aktéři absolvovali podobná vystoupení v předchozích dnech i jinde a byli unaveni, krom toho účast obecenstva v sokolovně nebyla právě nejsilnější. Na avízovaný literární večer tak vůbec nedošlo a na diskuse s lidmi, kteří dalšího dne ráno často měli vstávat do práce, také moc ne.

Advertisements
Galerie | Příspěvek byl publikován v rubrice Nový Knín, Reportáže se štítky , , , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zde je možno zanechat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s