Pohřeb profesora Aleše Vondráčka

Dne 20. září 2014, v den kdy měl převzít od dobříšského zastupitelstva ocenění od města, zemřel náhle profesor (a v jednu dobu i ředitel) místního gymnázia

Aleš Vondráček,

známý i mnohým místním spoluobčanům, kteří v době jeho působení na dobříšském Gymnáziu Karla Čapka (o tento název školy se spoluzasloužil také on) studovali, případně tam měli své děti.

Aleš Vondráček - portrét

Odešel jeden z těch, kdo se snažili zachovat si svou vlastní tvář, ať už kolem zuřil režim jakýkoli. I díky němu (stejně jako již dříve zesnulému dlouholetému řediteli Miroslavu Oličovi) bylo i v tuhých letech „normalizace“ dobříšské gymnázium místem, kde znalosti studentů byly ceněny nad kádrové posudky jejich rodičů, a tak tam bylo možné nalézt například i studenty z Příbrami, která také měla své střední školy, leč jejich „kádrové podmínky“ pro přijetí byly přece jen náročnější.

Poslední rozloučení proběhlo dne 26. září 2014 od 11 hodin v zaplněném dobříšském kostele Nejsvětější Trojice. A obřad to byl pro katolické kostely do značné míry neobvyklý. Po ústřední melodii z Larga Dvořákovy Novosvětské jej zahájil P. Petr Blecha žalmem 130, následoval pak prvních šest veršů čtrnácté kapitoly Janova evangelia. Pak už však následovaly proslovy dalších osobností – starostů Dobříše (na jehož gymnáziu zesnulý 56 let působil) a Mníšku pod Brdy (kde po dlouhá desetiletí bydlel a účastnil se i veřejného života – počínaje spoluprací s Československým Pony Expressem už před rokem 1989 přes změny ve směřování města po listopadových změnách) přes spolužáky, žáky a známé. Slyšeli jsme i o jeho duchovní cestě v posledních letech jeho života, kdy se zemřelý seznamoval i s dílem mistrů východních nauk a se svými přáteli se bavil o poselství učence Lao-c‘ či o reinkarnaci. To vše bylo prokládáno písněmi ze žánrové oblasti country a trampské písně. Žánrů, s nimiž – stejně jako s ideály blízkými těm skautským (a proto už vůbec neudivila skautská čestná stráž u rakve) – byl Alešův život nerozlučně spjat. Slyšeli jsme tak například i Tam u nebeských bran z repertoáru Michala Tučného, ale třeba i Pampelišky či první sloku Japonečky (ta druhá, v níž se zpívá, že šlo o námořníka, „co pro ženy žil a v každičkém přístavu z číše lásky pil“, by na pohřební obřad v katolickém kostele asi byla přece jen poněkud silná káva…). Na závěr pak byl pronesen Otčenáš a modlitba za zemřelé. A poté, co pohřební vůz odvezl rakev s Alešovými ostatky k místu posledního odpočinku, pak dlouhá řada účastníků obřadu kondolovala rodinným příslušníkům zesnulého.

Profesor Aleš Vondráček již tedy není mezi námi na tomto světě. Stopa, kterou za sebou zanechal, však je hluboká a přetrvá ještě hodně dlouho.

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice Dobříš, Nekrology se štítky , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zde je možno zanechat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s