Stavba a rozebírání kulis pro prázdné hlediště

Na sobotu 13. června 2015 bylo naplánováno divadelní představení Poslední půjčka v podání starohuťského divadelního souboru DEHHET. Soubor bez jakýchkoli problémů dorazil, připravený předvést to, co jistě v mnohých zkouškách vypiloval, osvětlovači měli postaveno své nádobíčko, i kulisy našly své místo na jevišti novoknínské sokolovny.

Scházelo tak pouze to jediné, to, kvůli čemu stojí za to na to jeviště se trmácet, vžívat se do postav nadobyčej šlechetných čí naopak veskrze padoušských (a nemylme se, i sebecharakternější člověk si možná aspoň jednou za život – byť třeba s pocitem hrůzy – pomyslí, jaké by to asi bylo stát se mnohonásobným vrahem – a na divadle se do toho může vžít bez rizika, že za to skončí na Mírově – tedy pokud nehraje – řekněme to takto – příliš realisticky), smát se a brečet, prosit i rozčilovat se na celý sál a vůbec dávat všanc pověst spořádaného spoluobčana, který by se přece k něčemu takovému, jako je tenhleten tyjátr, snad ani neměl snižovat. Ano chybělo jen to, kvůli čemu má to hraní, celé to pobíhání po jevišti a okolo něj, smysl, totiž diváci či divačky.

Když jsem udýchán dorazil asi tři minuty před půl osmou hodinou večerní, shledal jsem, že v sokolovně se nachází toliko ansámbl, který postával po sále, přísálí i jevišti a netrpělivě očekával prvního zájemce o divácký zážitek. Takže toho, tedy mě, se dočkal. Žel však už nikoho dalšího, a tak to po drobet se vlekoucí „akademické čtvrthodince“ zase začali poněkud znechuceně balit. Protože hrát pro jednoho diváka se fakt nevyplatí. (I kdyby snad byl ochoten koupit si deset lístků – pořád je z jeviště vidět jen ten jeden divák a to není věru velké povzbuzení k páchání oslnivých hereckých výkonů.) A zabalili a odjeli. Ale u toho už jsem nebyl.

Jistě, mohou si vyčítat, že podcenili propagaci. Spoléhat se s plakáty jen na radnici není zrovna chytré – do radničních vývěsních skříněk zas až tolik lidí nekouká a na veřejné výlepové ploše může plakáty kdekdo přelepit – což se asi stalo (aspoň já jsem na plalátovací ploše naproti radniční úřední desce už nic neviděl). A v obchodech plakáty nebyly. Určitě to chtělo nechat aspoň jeden v COOPu, jeden u Štěpána Hrubého (obchod U Mašků), jeden u Nechybů (teď si nevzpomínám, zda aspoň tam jeden nebyl) a možná ještě někde jinde – tam by to určitě bylo víc na očích…

Jakou propagaci měli před včerejším představením v Nové Vsi pod Pleší, nevím, ale tam údajně přišlo aspoň těch 19 (slovy devatenáct) platících diváků, což byl počet, který je k hraní přece jen přiměl.

Za sebe se omlouvám, že jsem plakátek nedal do tohoto blogu – jen jsem termín představení napsal do přehledu událostí na červen, a to ještě poměrně nedávno. Ale na oficiálním městském webu to bylo také – a déle – a přesto to nepomohlo.

Často si mnozí z nás říkají, že tady chcípl pes, a když se konečně zdá, že se snad přece jen probírá z kḿatu, dáváme mu svým okázalým nezájmem ránu z milosti. Nebo snad ne? Každopádně je to škoda.

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice Kultura, Nový Knín, Reportáže, Zprávy se štítky , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zde je možno zanechat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s