Jubilejní festival v jubilejním roce

Bezzecca, v pozadí Pieve

Bezzecca, v pozadí Pieve

Ve dnech 18. – 23. června 2015 se uskutečnil zájezd na hudební festival v Bezzecce v partnerském Ledrenském údolí. Jádro výpravy tvořili hudebníci dvou českých skupin, které na festivalu vystoupily – pražsko-knínské těleso V pořádku a příbramský Nástroj snahy. Další část účastníků a účastnic zájezdu tvořili rodinní příslušníci (jakož i příslušnice) a známí oněch muzikantů. Někdo se tam jel „odvázat“ a „společensky unavit“ s vědomím toho, že rezidence Lembondel, v níž jsme byli ubytováni, se nachází prakticky na samotě, takže bleskové rozfofrování respektu, který po léta u Ledrenských máme, ani při tom nejdivočejším mejdanu příliš nehrozilo. A zbytek jsme pak byli my, kdo jsme tam vyrazili za dobrou muzikou a půvaby onoho, mnohým z nás už tak dobře známého horského údolí. A všichni společně – ač jsme si to v okamžiku odjezdu asi moc neuvědomovali – jsme na jih vyrazili za lepším počasím. Jak jsme se později dověděli, doma ten víkend do značné míry propršel a připomínal spíš duben než červen, zatímco na Ledru se teploty aspoň přes den držely kolem dvacítky a ty občasné přeháňky se daly docela dobře snést (jakkoli na vrcholku Cimy Parì přišla bunda vhod). A během samotného festivalu snad ani nekáplo (přestože ještě kolem patnácté hodiny odpolední pár kapek spadlo), takže „plán B“, připravený pro případ deštivého počasí, nakonec nemusel být použit.

Piazza Obbedisco v Bezzecce při vystoupení skupiny ChameleonMime

Piazza Obbedisco v Bezzecce při vystoupení skupiny ChameleonMime

Popis samotného festivalu nemůže být úplný – kdo tam někdy byl, ví, že na akci, kde se hraje na dvanácti pódiích rozesetých po celé Bezzecce, se naprosto nedá stihnout všechno; například z vystoupení skupiny V pořádku jsem slyšel jen závěrečné dvě skladby, asi ke dvěma či třem pódiím jsem se po dobu konání festivalu ani nedostal. Asi nejvíce času jsem strávil na vystoupení skupin La Bandita (al Revés), hrající „latinskou“ hudbu (tedy ovlivněnou latinskoamerickými rytmy), Chameleon Mime, v jejímž stylu se mísily vlivy ska s romskou hudbou, swingem a kdovíčím ještě – ale jako celek to dobře drželo pohromadě a působilo velmi příjemně, a seskupení Monotipo, které na bezzecckém festivalu vystupuje už pravidelně (přinejmenším na posledních čtyřech ročnících byli – a není divu, Pieve di Bono, odkud skupina pochází, není příliš daleko) a jehož styl lze zařadit zhruba někam k folku vycházejícímu z místních tradic. A přestože dechovka rozhodně nepatří k mým nejoblíbenějším žánrům, neopomněl jsem se aspoň na chvíli zastavit na vystoupení místního orchestru Corpo Bandistico della Valle di Ledro, který dokáže velmi zdařile adaptovat skladby původem ze zdánlivě naprosto odlišných žánrových „škatulek“. Tentokrát jsem se tam přichomýtl v době, kdy toto hudební těleso sehrálo známou Vangelisovu1 skladbu Conquest of Paradise2 – a jak jinak než excelentně.

Dechový orchestr Corpo Bandistico della Valle di Ledro - Piazza Concei v Bezzecce

Dechový orchestr Corpo Bandistico della Valle di Ledro – Piazza Concei v Bezzecce

Dodejme, že festival měl – aspoň částečně – i dobročinný rozměr. Ve stánku poblíž pódia na náměstí Garibaldiho bylo k mání zboží, výtěžek z jehož prodeje šel na pomoc Nepálu, nedávno postiženému silným zemětřesením.

Vraťme se však ještě k nadpisu tohoto článku. Festival v Bezzecce byl jubilejní – letos se konal již podesáté. A bylo na něm vidět, že během těch let už dokonale zapustil kořeny. A to, že se konal v jubilejním roce, snad už je víceméně známo. Právě před sto lety se totiž mimo jiné v našem městě objevili první ledrenští běženci a naši předkové se s nimi postupně velmi dobře sžili. Od té doby se datuje příběh, jehož součástí jsme se stali i my. Jen se někdy v duchu ptávám, nakolik oprávněně se k tomuto příběhu hlásíme nyní, zejména když sleduji (zejména internetovou) hysterii kolem možného přijetí běženců z míst zmítaných válkami (tentokrát asi ze Sýrie či subsaharské Afriky). Já vím, obavy z neznámého jsou přirozené, ostatně i to sžití ledrenských vyhnanců s domorodci si vyžádalo nějaký čas. Jenže on je rozdíl mezi opatrností vůči neznámému (bez ní by lidský druh tuto planetu už dávno neobýval) a úmyslně pěstovanou nenávistí, jaké jsme občas svědky v současnosti3. Každopádně kdyby se naši předchůdci před sto lety bývali zatvrdili a své přirozené obavy z neznámých příchozích nenechali postupně rozplynout, dnes bychom neměli kam jezdit. A nic na tom nemění ta skutečnost, že by nás to nebolelo, protože bychom nemohli vědět, o co nás naši předkové připravili.

Miloš Hlávka

1Vangelis, narozený 29. března 1943, vlastním jménem Evangelos Odysseas Papathanassiou, je řecký hudebník a hudební skladatel. Je průkopníkem v oblasti elektronického popu, ale jeho hudba zasahuje i do některých dalších hudebních stylů. Známý je i jako skladatel filmové hudby – skladba zmíněná v článku pochází ztéměř stejnojmenného filmu 1492: Conquest of Paradise (1492: Dobytí ráje) o Kolumbově plavbě do nynější Ameriky.

2Ti, kdo si nemohou vzpomenout, o kterou skladbu jde, si Vangelisův originál mohou poslechnout například na adrese https://www.youtube.com/watch?v=ocIn4GcyMa4.

3Článek na podobné téma (o přirozenosti – určité dávky – xenofobie a nebezpečí jejího zneužívání) lze najít například na internetové adrese http://blisty.cz/art/77961.html.

Napsáno pro Novoknínský zpravodaj 7/2015

Ještě několik fotek, které se do Novoknínského zpravodaje nevešly (není nafukovací):

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Kultura, Ledro, Partnerství Ledro - Nový Knín, Reportáže se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zde je možno zanechat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s