Vstříc novému chrámu

Mnozí si to ani neuvědomují, i když procházejí třeba denně kolem, ale v našem městě se rodí nový (či spíš staronový) chrám a do jeho dokončení už mnoho času nezbývá. Půjde o místo zasvěcené náboženství, jež je nejen v Evropě již dlouhou dobu na vzestupu, přičemž nikdo neví, kdy a kde se to zastaví. Je možné, že někteří ze čtenářů se po předchozích větách začnou rozhlížet, zda někde zpoza meze neuvidí vykukovat zbrusu nový minaret – koneckonců by nebyl prvním, který by se zrodil na rýsovacích prknech (či dnes už spíše v počítačích) českých architektů. Český rodokmen má totiž přinejmenším mešita v Kóbe z let 1927 až 1935, vybavená hned dvěma stylovými minarety – mimochodem vůbec první postavená na japonském území1. Jenže to by zde nyní byla zbytečná práce – mešita by zde zela prázdnotou, pátek2 nepátek. Naproti tomu do chrámu, o němž píšu, po jeho zprovoznění dorazí denně pravděpodobně výrazně více lidí, než kolik jich navštíví oba knínské kostely za celý týden. Uvedené kultovní místo přitom bude veškerých věží či minaretů prosto; dokonce ani malý sanktusník na jeho střeše nenalezneme.

Na budově chrámu se v době psaní tohoto článku dosud pracuje, takže mnohé zůstává očím pozorovatele skryto, avšak něco už přece jen víme.

Především je jisté, že budova bude výrazně nižší než kterýkoli ze stávajících knínských kostelů (takže se tam nevejde například ani kruchta), ale o co bude nižší, o to bude širší. Mnohým kolemjdoucím může i z tohoto důvodu připomínat ze všeho nejvíce velkou stodolu. Nicméně – stejně jako je tomu v případě obou knínských kostelů – půjde o stavbu orientovanou téměř přesně na východ3, s hlavním vchodem ze západní strany a s předsíňkou (přístupnou ze severní strany – to je rozdíl oproti knínským kostelům, do nichž se vchází od jihu) před hlavní lodí. Před oním vchodem můžeme už nyní vidět ještě dvorek, podobný, jaký najdeme například před kostelem svatého Josefa na pražském náměstí Republiky4. Pokud jde o uspořádání, půjde o dvoulodí – s převýšenou hlavní a o malinko nižší levou postranní lodí. Při pohledu od Potůčku se budova sice zdá být chrámem trojlodním, avšak to, co se při zmíněném pohledu zdá být pravou boční lodí, je pouze prostor, kterému se v případě katolických kostelů říká sakristie. Kvůli stísněnosti parcely, na níž téměř dokončený chrám stojí, totiž musela být pravá boční loď obětována nerušenému příjezdu právě k již zmíněné sakristii, protože kult, jemuž bude chrám zasvěcen, si vyžaduje téměř neustálý přísun obětin, a to v množství výrazně větším než malém (použijeme-li výraz známý z „protidrogového“ zákona).

Rodící se Chrám Konzumu

Rodící se Chrám Konzumu

Většina snad již pochopila – a zbytek se to dozví v následující větě: vedle Mincovny, jež je Chrámem Dějin a Kultury, se nám rodí (staro)nový Chrám Konzumu. Ten si zde jako svou další „kazatelskou stanici“ (použijeme-li výraz obvyklý v prostředí Českobratrské církve evangelické) otevře příbramská náboženská obec církve, v řadě evropských zemí známé pod označením Coop. Ta na tomto místě svůj svatostánek již měla, avšak ten jednak svým architektonickým výrazem působil vůči okolí jako pěst na oko, jednak jeho prostorové uspořádání přestalo vyhovovat poté, co během posledních dvaceti let ona církev prošla postupnou – řekněme to takto – liturgickou reformou. A tak došlo k radikální přestavbě, po níž chrám sice také není žádným krasavcem, ale přece jen už tolik do očí nebije. A po níž bude vyhovovat nové podobě kultu.

Když se nad tím zamyslíme, vlastně jedinou dosud nezodpovězenou otázkou je to, co bude v novém chrámu zastupovat roli hlavního oltáře, místa, kvůli kterému kterému stojí za to projít celými rozlehlými chrámovými prostory až na konec. Snad to bude oddělení lahůdek, snad něco jiného. Nechme se překvapit.

V každém případě na shledanou třeba na boho…, pardón, na mamonoslužbách. Možná ve zmíněném chrámu, možná jinde. Protože co naplat, on netoliko modlením živ jest člověk, ale někdy i tím chlebem.

Miloš Hlávka

1Autorem projektu byl Jan Josef Švagr, narozený v roce 1885 v Týnčanech u Petrovic na Sedlčansku. Vedle uvedené mešity projektoval mimo jiné řadu kostelů, například dva v Jokohamě. Propagoval používání železobetonu – a díky tomu jeho stavby přežily i četná zemětřesení, včetně těch velmi silných, jako bylo například to v Kóbe v roce 1995. Více se o Janu Josefu Švagrovi lze dovědět například na webu České televize, kde mu byl věnován jeden díl seriálu Šumné stopy (http://www.ceskatelevize.cz/porady/10262550261-sumne-stopy/210522162350005-jan-josef-svagr/). Větší část informací tohoto článku najdeme na petrovickém obecním webu na adrese http://www.petrovice-obec.cz/clanek23.html.

2Pátek je pro muslimy dnem svátečním, podobně jako pro židy a adventisty sedmého dne sobota a pro většinu křesťanů (s výjimkou adventistů sedmého dne) neděle.

3I z tohoto detailu je vidět, že o mešitu nepůjde – ta by totiž měla zachovávat tzv. qiblu, totiž nasměrování k Mekce; ta ovšem leží od Nového Knína nikoli na východ, nýbrž zhruba na jihovýchod.

4Ten původem kapucínský kostel je většině lidí znám především díky dodnes populární soše svatého Tadeáška (Ježíšova apoštola Judy Tadeáše), která se nachází právě na dvorku před hlavním vchodem do kostela.

Napsáno pro Novoknínský zpravodaj 11/2015. Mezitím byl onen chrám zprovozněn.

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Nový Knín, Postřehy se štítky , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zde je možno zanechat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s