Miloň Čepelka: radnice zatěžkávací zkoušku ustála

Součástí setkání byla autogramiáda

Součástí setkání byla autogramiáda

Dne 18. března 2016 se uskutečnilo dlouho avizované setkání občanů s členem Divadla Járy Cimrmana, básníkem, prozaikem, scénáristou a textařem, jakož i někdejším učitelem novoknínské školy Miloněm Čepelkou. Hned na začátku si řekněme, že ke slovutnému šišatému stolu Mistr nezasedl, neb mu bylo připraveno posezení v jiné části sálu – totiž při jeho východním okraji (tedy u stěny směrem k poště). A rovnou dodejme, že uvedené setkání se pro radnici – přesněji pro její stropy mezi prvním patrem a podkrovím – stalo zatěžkávací zkouškou. Pokud je mi známo, kolem sedmdesáti lidí se v uvedené místnosti najednou dosud (tedy do 18. března 2016) nevyskytovalo. Ale jak již bylo řečeno, radnice tuto zkoušku ustála. Do přízemí jsme se nepropadli, a tak budova může nadále sloužit správě městských záležitostí.

Setkání začalo – jak už je v Čechách zvykem – o nějakou tu minutku později – a buďme rádi, že jsme v Čechách1 a to zpoždění bylo opravdu jen asi desetiminutové. Na začátku Miloně Čepelku přivítal nejprve starosta Tomáš Havlíček a potom knínská knihovnice paní Kápičková. Starosta se nezapomněl zmínit o tom, že se s uvedeným umělcem zná delší dobu. I za tu prátkou dobu, kterou zde pan Čepelka strávil (zaměstnán zde byl necelé tři roky, z toho na část té doby narukoval a část strávil ještě jinde, takže fakticky zde odučil zhruba dva školní roky), zde stihl navázat kontakty s mnoha lidmi, zvláště pak z řad učitelského sboru. V tu dobu byla učitelkou i starostova matka2, takže pan Čepelka byl i u Havlíčkových poměrně častým hostem (i když u Fafejtových se nacházel asi častěji).

Prakticky hned na začátku byl Miloň Čepelka dotázán, jak se sem do Nového Knína vlastně dostal. Odpověděl, že když dokončil tehdejší Vysokou školu pedagogickou, přišla mu do Pohoří u Opočna (odkud pochází) umístěnka3, a to právě do novoknínské školy. Podíval se tedy do mapy, kde že to je, shledal, že daleko, nicméně řádně nastoupil, a jak je vidět, i ten krátký knínský pobyt se nesmazatelně zapsal do jeho života.

To však již přišel čas pro Miloňovo autorské čtení. Většinu tvořily básně. Zde nutno podotknout, že Miloň Čepelka si nepotrpí na volný verš a podobné výdobytky moderní až postmoderní poezie, nýbrž tvoří zcela tradicionalisticky. A tak jsme se mohli nejprve zaposlouchat, do několika básní z jeho Mandelů sonetů4. Následoval úryvek z povídky odehrávající se v krematoriu. („Dost,“ zakončil četbu úryvku Mistr – přece jen bylo potřeba zvýšit pravděpodobnost, že se aspoň nějaké knížky prodají.) A potom přišla na řadu další poezie – tentokrát šlo o básnickou formu značně exotického, totiž japonského, původu, totiž haiku, kde je pevně stanoven nejen počet verš, ale i slabik – jde o báseň o sedmnácti slabikách, kde první a třetí verš má po pěti slabikách a prostřední druhý pak slabik sedm.

Jako textař se Miloň Čepelka prezentoval dvěma skladbami, které byly přehrány z přineseného notebooku, jedna byla co do žánru dechovka a ta druhá šanson.

A pak zazněla povídka z dosud nevydaného rukopisu – šlo vlastně o monolog ženy, která si vyčítá svůj (možná domnělý) podíl viny na tom, že z jejího syna vyrostl gay. Možná trochu kontroverzní téma, jak sám pan Čepelka řekl po přečtení tohoto dílka, ano, nad některými myšlenkami by se dalo diskutovat – ale to je snad právě právě dobře, že by se dalo diskutovat, ne? Horší je, když někdo své (možná také domnělé, možná nikoli domnělé) pravdy vykřikuje tak, že vlastně diskusi nepřipouští.

A pak už došla řeč na divadlo i další témata. Dověděli jsme se, jak vlastně nynější Divadlo Járy Cimrmana vzniklo, Miloň Čepelka nezapomněl připomenout zásluhy paní Heleny Philippové, bez jejíhož podílu by Divadlo Járy Cimrmana možná nikdy nevzniklo (a možná ani Divadlo Na Zábradlí a další – vliv této paní na kulturní dění asi nebyl zcela dostatečně doceněn, možná to čeká na příští generace). V mnoha příspěvcích z publika zazněly i osobní vzpomínky – vždyť starší spoluobčané byli Miloňovými žáky, byť dobu velice krátkou – jak již bylo zmíněno.

Zazněla vzpomínka (nemohu posoudit nakolik autentická) na to, kterak pan Čepelka obdržel od kohosi památníček, aby tam něco napsal. Dotyčný sešitek pak u něj byl dobu delší, než je v podobných případech obvyklé. A když se konečně dostal k tomu, komu patřil, byly v něm řádně podtrhány a opraveny všechny hrubky. Pan (tedy pardón, tehdy samozřejmě oficiálně soudruh) učitel svou aprobaci češtináře nezapřel (i když v Kníně k té češtině moc nepřičichl, češtinářů tu tehdy bylo dost i bez něj)…

Došlo i k několika kritickým poznámkám na adresu úrovně současné kultury – například té televizní. Když se připravovalo představení k výročí orchestru Karla Vlacha a uvažovalo se o tom, že by to mohla natočit a odvysílat televize, paní z oné prý veřejnoprávní instituce se ne právě dvakrát informovaně zeptala, kdo že to ten Karel Vlach byl. Inu, ptát se tak postpubertální pankáč, to bylo by to pochopitelné – ale televizní pracovnice, která má kulturu „v popisu práce“? A nakonec to beztak nenatočili (prý kdyby jim ten orchestr zaplatil nějakých 600 000 Kč, to by se snad milostivě obtěžovali… pravda, pan Čepelka to zas až tak expresívně neřekl, ale tento význam jeho sdělení mělo). A pak ještě povzdech nad nadměrným používáním vulgarismů. Jistě, ta slova jsou součástí češtiny, někdy „to musí jít ven“, ano mnozí takto opravdu mluví, ale jistě ani oni tak nemluví nepřetržitě a vedle toho existuje i cosi jako umělecká stylizace.

Přivezené knihy se do značné míry rozprodaly a autogramiáda pokračovala prakticky do dvacáté hodiny večerní.

Než se však setkání nachýlilo k úplnému konci, starosta stihl Mistrovi ještě sdělit dvě zprávy – a jak už to bývá obvyklé, jedna bylo dobrá a jedna špatná. Ta dobrá zněla: bylo to hezké. A ta špatná: brzy vás budeme obtěžovat znovu.

1 Česká „dochvilnost“ je někdy otravná, ale pořád na tom nejsme nejhůř. Vzpomínám, jak se v jedné promluvě pražský unitářský duchovní Petr Samojský zmiňoval o jednom plakátu zvoucím na unitářskou akci kdesi v Keni. Na tom plakátku byl inzerován začátek ve 14 hodin. I zeptal se Petr svého afrického kolegy: „Není to trochu brzy?“ „Nikoli,“ odpověděl mu ten kolega: „když napíšu začátek ve 14 hodin, kolem 15.30 začnou přicházet první účastníci a kolem 17.30 až 18.00 hodin se opravdu začne.“ I zeptal se tedy Petr svého kolegy, zda by tedy nebylo jednodušší napsat začátek rovnou v těch 18 hodin – a dostal odpověď, že v takovém případě by lidé přišli až tak na osmou hodinu večerní a to už by bylo opravdu dost pozdě.

2 Později se „soudruhům“ jaksi nelíbilo, že hrála v kostele na varhany, takže byla ze školství „odejita“, ale jako „paní učitelka“ byla mnohými titulována prakticky až do své smrti, byť už dávno neučila.

3 Umístěnka byl ouřední glejt, kterým se absolventům škol za minulého režimu (konkrétně to takto fungovalo v letech 1952 až 1959) stanovovalo místo jejich (prvního) pracovního poměru. Na tomto místě byl absolvent povinen odpracovat aspoň tři roky. Po roce 1959 se předpisy změnily (zmírnily), nicméně slovo „umístěnka“ použil ve své písničce Zkouška dospělosti Karel Kryl během svého exilu někdy na přelomu 70. a 80. let 20. století, i když praxe tehdy byla už poněkud jiná (podrobnosti jsou ve Wikipedii – https://cs.wikipedia.org/wiki/Um%C3%ADst%C4%9Bnka).

4 Sonet je báseň s pevně daným počtem čtrnácti veršů. Sonety se dělí v zásadě na italské (dvě sloky po čtyřech verších a dvě sloky po třech verších) a anglické (tři sloky po čtyřech verších a jedno závěrečné dvojverší). Podrobnosti lze nalézt ve Wikipedii (https://cs.wikipedia.org/wiki/Sonet).

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice Kultura, Nový Knín, Reportáže se štítky , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zde je možno zanechat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s