Oslavy 830 let: první večer je za námi

Na začátku oslav: Jeviště bychom měli, hlediště bychom měli, účinkující bychom měli, teď ještě sehnat nějaké ty diváky...

Na začátku oslav: Jeviště bychom měli, hlediště bychom měli, účinkující bychom měli, teď ještě sehnat nějaké ty diváky…

Úderem sedmnácté hodiny…

Úderem sedmnácté hodiny měl začít program oslav 830 let od první písemné zmínky o Kníně. Úderem sedmnácté hodiny byla na (již včera postaveném) pódiu skupina Nástroj Snahy a prováděla zvukovou zkoušku. Úderem sedmnácté hodiny nabízelo novoknínské náměstí Jiřího z Poděbrad obraz, na němž vše se zdálo být připraveno, jen jaksi nedorazili lidé. Úderem sedmnácté hodiny tedy bylo vcelku jedno, že zkouška aparatury se poněkud protáhla (a nevyčítejme to zvukařům ani kapele, byli toho večera první – ti další už to měli jednodušší, mnohé už měli přednastaveno), protože ani návštěvníci, návštěvnice a návštěvňata oslav nevynikali právě vzorovou dochvilností.

Úderem sedmnácté hodiny se tedy zdálo, že se toho až tak moc dít nebude.

Začalo se tedy později, Nástroj Snahy, v jehož sestavě bylo lze nalézti Chmeldu, takto nynějšího knínského místostarostu, konečně (asi kolem 17.45 hod.) začal hrát a konečně i nějací ti lidé začali přicházet – pravda, zpočátku hlavně ke stánkům s občerstvením a předzahrádkám jednak hotelu U Mikulášků, jednak obchodu U Mašků. Nástroj Snahy se sice snažil, ale umístění na začátek programu, v době, kdy se někteří lidé teprve vraceli z rachoty, návštěvnosti jeho vystoupení moc neprospělo. Ale postupně lidé přicházeli, hloučky se začaly tvořit i na oblíbeném místě u kašny a v době, kdy Nástroj Snahy své vystoupení končil, už to začínalo vypadat solidně.

V téže době v kostele vystupoval orchestr Corpo Bandistico (della) Valle di Ledro – člověk však žel nemůže být na dvou místech současně; předpokládám, že předvedl svou obvyklou kvalitu, tentokrát s repertoárem pro kostel vhodným.

Jako druhý pak – krátce před devatenáctou hodinou – přišel na pódium na náměstí Jiřího z Poděbrad MessenJah, kterého ovšem doprovázel nikoli DJ Dirty Growa, jak bylo psáno na plakátech, nýbrž (snad to píšu správně) Scare Face. A počet lidí na lavičkách před pódiem se takřka skokově zvýšil. Vystoupení mělo poměrně silný subverzívní potenciál, ale přesto bylo prosyceno pozitivní náladou a mělo i spirituální rozměr, jak je u tohoto hudebníka ostatně obvyklé. Diváci ještě dále přicházeli – a podle všeho byli spokojeni. I okolí kašny se dále trochu zaplnilo a předzahrádky zdejších provozoven rovněž. Tak tedy „…zapalme v sobě Boží oheň a rozsvítíme tu tmu nad krajinou…“ A přejme to všem, kdo jej v sobě ještě nemají.

V každém případě MesssenJah přidával, a nebýt toho, že na programu byla ještě jedna kapela a že jeli ještě na jednu štaci, přidali by možná ještě o něco víc

Programu oslav přizpůsobili svou otvírací dobu i obchodníci: přesčas měla jak vietnamská večerka (byť ta to „vzdala“ „už“ někdy kolem půl deváté), tak Štěpán Hrubý (ten vydržel – a předběhněme teď opravdu hodně dopředu – až do samého konce kulturního programu).

Posledním vystupujícím pátečního večera je Karát (Kabát revival – tedy revival nejen ten Kabátův – ale to „nejen Kabátův“ se mělo projevit hlavně ve druhé části vystoupení; název kapely je poněkud problematický, protože vzbuzuje asociace s takřka – totiž až na to nabodeníčko nad druhým „a“ – stejnojmennou německou rockovou kapelou, vzniklou v tehdejší NDR v roce 1975 a působící dodnes). Začal hrát krátce před 21. hodinou. A krátce poté se dalo do deště. Do mírného deště. Část lidí se schovala pod deštníky, část pod lípy u kašny, část do průjezdu domu č. 4, domů však neodešel skoro nikdo. Ostatně déšť příliš dlouho netrval, a když kolem 21.45 vypukla asi čtvrthodinová přestávka, bylo prakticky po něm.

Když jsem se po dopsání první části vracel na náměstí, bylo již z dálky slyšet, že Karát vskutku hraje repertoár nejen kabátí – právě totiž zněl velký hit Lesbien and Gay Song z repertoáru slovutné slovenské kapely Horkýže slíže. Přešlo se i na Krylovo Morituri te salutant (pravda, v Landově aranžmá), Metallicu a konečně i na nedávno zemřelého Prince. Program měl být uzavřen skladbou Někdy příště z repertoáru Katapultu, ale nyní již početné publikum si vytleskalo – stejně jako předtím v případě MessenJaha – ještě několik dalších skladeb. A tak se končilo opět těmi Kabáty, totiž jejich „countryovkou“ Colorado. Zhruba ve 23.40 hodin. Tedy snad – protože nelze úplně vyloučit, že si zbylí diváci (část už jich – včetně mě – po Coloradu začala odcházet) možná něco vytleskali, byť to na to už moc nevypadalo.

Článek jakž takž dokončen (nelze vyloučit dodatečné stylistické změny) 23. července 2016 cca v 08.26 hod.

Oslavy pokračují v sobotu 23. července 2016. V muzeu bude po celou otvírací dobu toho dne snížené vstupné 1 Kč, bude zahájena výstava a ve 13 hodin bude opět zahájen program na pódiu při severní straně náměstí Jiřího z Poděbrad.

A v neposlední řadě si připomeňme to, že v novoknínské sokolovně již od 09.00hodin slví dvě významná výročí i novoknínští včelaři.

 

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Dějiny, Kultura, Nový Knín, Reportáže se štítky , , , , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zde je možno zanechat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s