U mě už visí

Následující text byl napsán pro Novoknínský zpravodaj a následně uveřejněn v jeho letošním druhém čísle. Pod něj pak umísťuji reakci paní (či slečny?) Marcely Procházkové ze spolku Lungta, který se na akci Vlajka pro Tibet podílí.


U mě už visí

Po řadě let, kdy na novoknínské radnici vždy 10. března pravidelně visela tibetská vlajka (snad s výjimkou období, kdy radnice byla v rekonstrukci a vlajku nebylo kam vyvěsit), se na svém prvním letošním zasedání novoknínské městské zastupitelstvo usneslo, že letos tomu bude jinak. Pro připojení k akci Vlajka pro Tibet hlasovali čtyři zastupitelé, čtyři byli proti a pět se jich zdrželo hlasování. A tak, zatímco například v nedalekém Mníšku pod Brdy se v souvislosti se Dnem Tibetu konají naopříklad i kulturní pořady, na novoknínské radnici nebude viset ani ta vlajka. Jako jeden z argumentů – či vlastně jako hlavní argument – zaznělo konstatování, že situace v Tibetu není černobílá, a následně řečnická otázka, proč by radnice měla reagovat výzvu nějakého spolku a vyvěšovat nějakou vlajku, lhostejno zda tibetskou nebo třeba kanadskou, ruskou či jakoukoli jinou.

Na posledně zmíněnou otázku by bylo možno odpovědět protiotázkou: A proč ne? Co nám brání, abychom na jeden den symbolicky vyvěsili jednu vlajku, i když praktický dopad bude asi blízký nule? Na straně druhé pokud je ten dopad opravdu blízký nule, proč potom čínské orgány na jakékoli podobné akce reagují tak podrážděně? Proč na většině čínského území (s výjimkou Hongkongu, kde bylo zachování základních demokratických svobod dohodnuto při přechodu tohoto území z britské pod čínskou svrchovanost v roce 1997) hrozí za používání tibetské vlajky trestní stíhání?

A že skutečnost není černobílá? A kde, prosím vás, je? Myslím, že snad jedině v kázáních radikálních náboženských představitelů (lhostejno kterého náboženství) a pak (snad s jistou rezervou) ve volebních kampaních politických stran. Všude jinde je svět pestřejší a dělící čára mezi dobrem a zlem bývá velmi klikatá a navíc neostrá.

A právě tak je tomu i v případě Tibetu.

Režim, který tam vládl před rokem 1950 měl skutečně daleko k ideálu, existovalo v něm mimo jiné poddanství a dokonce i otroctví. A je nutno přiznat, že toto bylo zrušeno opravdu až po čínské invazi v roce 1950 (v té době se nynější 14. dalajláma Tändzin Gjamccho pokoušel s čínskými orgány na těchto reformách i spolupracovat, jenže pak se jeho představy začaly s těmi čínskými radikálně rozcházet, což posléze vedlo k několika povstáním a nakonec k dalajlámovu exilu), i když první reformy, které měly omezit přílišnou moc klášterů začal prosazovat už 13. dalajláma Thubtän Gjamccho (1876-1933), za jehož vlády se do Tibetu poprvé dostaly automobily, telefony či elektřina. Ani s tibetskou nezávislostí v minulosti to není zcela jednoznačné – uvedené území bylo často pod vlivem svých sousedů, vedle čínských vlivů se zde střetaly i velmocenské zájmy – například Britského impéria či Ruska – a poslední období faktické tibetské nezávislosti (ukončené čínským vpádem roku 1950) začalo až v roce 1912 (rok poté, co tehdejší carské Rusko v době rozkladu mandžuského impéria prosadilo vznik na Číně nezávislého Mongolska).

Na straně druhé tato skutečnost nijak neospravedlňuje to, co se v Tibetu dělo (a často dodnes děje) po čínské invazi v roce 1950. Potlačení povstání v roce 1959 si vyžádalo životy nejméně 87 000 Tibeťanů, některé odhady však jsou i výrazně vyšší. Zejména v období tzv. Velké proletářské kulturní revoluce (1966-1969) došlo k obrovským ztrátám na kulturním dědictví i lidských životech (nutno ovšem dodat, že nešlo o primárně protitibetské represe, toto se dělo na celém čínském území, zdaleka tedy nejen v Tibetu). A přes pozdější dílčí uvolnění represe pokračují dodnes.

Mnohý čtenář (či čtenářka) se po tomto může zeptat: proč tedy tu tibetskou vlajku vyvěšovat, když předchozí režim byl fakticky za osmnáct a ten nynější za dvacet bez dvou? Možná i proto, že vlajka, která vznikla na začátku zatím posledního období tibetské nezávislosti (tedy v době, kdy v Tibetu existovalo mj. i zmíněné otroctví) je v současnosti vlajkou Ústřední tibetské správy (tibetské exilové vlády), jejímž cílem už ani v nejmenším není návrat přes rok 1950. Tato exilová vláda neprosazuje dokonce ani obnovu úplné tibetské nezávislosti – spokojila by se s podobným postavením, jaké má v nynější Číně například Hongkong. To hlavní, nač zaměřuje své úsilí, je snaha o prosazování lidských práv na tibetském území, včetně práv kulturních a náboženských. A dodejme, že právě v indickém exilu byla ukončeno propojení tibetské světské a duchovní moci, které trvalo od roku 1642, kdy se světským vládcem Tibetu stal pátý dalajláma Ngawang Lozang Gjamccho. V roce 2011 se totiž 14. dalajláma Tändzin Gjamccho vzdal všech politických funkcí v exilové vládě a ponechal si pouze postavení duchovního představitele. Premiérem se v srpnu 2011 stal absolvend Harvardovy univerzity Lozang Sanggjä, který je zastáncem mírového a nenásilného řešení tibetské otázky. Tibetská vlajka tedy v současnosti symbolizuje hodnoty, jež podle mého názoru stojí za to aspoň symbolicky podpořit.

Tibetská vlajka, jak již bylo zmíněno, na novoknínské radnici letos viset nebude. U mě, tedy v okně mého bytu, v době psaní tohoto článku už visí.

Miloš Hlávka

Potud text zveřejněný v Novoknínském zpravodaji 2/2017. Níže je bezprostřední reakce již zmíněné paní Marcely Procházkové ze Spolku Lungta. Autorka mě upozornila (v odpovědi na mail, jímž jsem ji žádal o svolení se zveřejněním), že jde o její reakci, nikoli o oficiální stanovisko spolku. Na straně druhé lze asi jen stěží předpokládat, že by názory zbytku spolku na tuto otázku byly diametrálně odlišné. Následující text publikuji s jejím svolením:


Vážený pane Hlávko,

děkuji Vám za osobní iniciativu a podporu, moc si toho vážíme. Děkujeme samozřejmě i městu Nový Knín, které akci Vlajka pro Tibet pravidelně podporovalo v letech 2005-2016. A jsme rádi, že tibetská vlajka v Novém Kníně přece jen zavlaje (vlastně vlaje už teď : ) Vaše aktivita mě těší o to víc, protože Nový Knín mám skoro na dohled, bydlím totiž v Mníšku pod Brdy, městě, které zmiňujete ve Vašem článku, a kde vlajka na radnici letos vlát bude a jsem na to hrdá.

Možná Vás potěší, že akci Vlajka pro Tibet se k dnešnímu dni rozhodlo podpořit 664 radnic. A třeba příští rok znovu zavlaje i na té novoknínské.

http://www.lungta.cz/projekty/vlajka-pro-tibet/mapa-vlajka-pro-tibet-2017/

V lednu 2017 se někteří členové Lungty setkali se zástupcem dalajlamy se sídlem v Ženevě, Ngodup Dorjeem. Říkal, že situace v Tibetu je alarmující. Děkoval také všem protibetským organizacím za podporu Tibeťanům v Tibetu i v exilu, nám speciálně právě za kampaň Vlajka pro Tibet, prý máme ještě s Německem ohledně Vlajky velké renomé, tam ale 10. března vlaje přes 3000 vlajek, tak máme co dohánět : ) Ngodup Dorjee se v ČR setkal s několika senátory a koncem února k nám dorazí menší delegace z tibetského exilového parlamentu.

Vím, že se někdy může zdát, že vyvěšení tibetské vlajky je jen nepatrné gesto solidarity, které ničemu nepomůže, pro Tibeťany ale znamená hrozně moc. Sama jsem měla možnost setkat se v minulých letech osobně s dalajlamou, členy tibetské exilové vlády, tibetskými uprchlíky v indické Dharamsale nebo s několika bývalými tibetskými politickými vězni. Věřte mi, že všichni zmiňovaní velmi upřímně děkovali za podporu a pomoc. Před rokem 1989 jsem byla ještě malá holka, přesto mě táta stihl naučit, že za svobodu je třeba bojovat. Vážím si všech, kterým není porušování lidských práv lhostejné.

Před pár dny jsme spustili ministránku pro lidi, na které můžete dát ostatním vědět, že se 10. března 2017 zapojíte do akce Vlajka pro Tibet vyvěšením tibetské vlajky. Klidně se můžete přidat : )

https://2017.vlajkaprotibet.cz/

P.S.: Ten článek jste napsal moc hezky a vlajka v těch větrných dnech u Vás určitě vlaje jako nikdy předtím : )

S poděkováním za podporu a přáním krásných dnů

Marcela Procházková

Koordinátorka akce „Vlajka pro Tibet“

Spolek Lungta

E-mail: lungta(z@vináč)lungta.cz (adresu mírně „zašifroval“ MH kvůli spamovým robotům – člověk to rozluští, robot doufám ne)

Tel.: 731 868 641

Jen ještě jedna poznámka MH k závěru textu paní Procházkové: vlajka je umístěna v okně za sklem, takže tam visí poměrně zplihle i za vichřice (to ovšem ti, kdo mě znají, to zajisté vědí i tak). Ale vidět aspoň jakž takž je – a to je to hlavní.

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Mezinárodní vztahy, Mníšek pod Brdy, Nový Knín, Zamyšlení, Zastupitelstvo se štítky , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zde je možno zanechat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s