Propast v podkroví

Začínáme

Ve čtvrtek 09. března 2017 se židle kolem šišatého stolu v podkroví novoknínské radnice opět zaplnily. Tentokrát však se kolem něj nerozesadilo městské zastupitelstvo, nýbrž různých děr, jam a propastí chtivé publikum, jež si přišlo vyslechnout přednášku pana Ing. Josef Lukeše, Ph.D., člena speleopotápěčské  skupiny České speleologické společnosti ZO 7-02 Hranický kras, trenéra instruktorů potápění a zároveň novoknínského hasiče. Jejím tématem byla Hranická propast, která se loni stala nejhlubší známou sladkovodní propastí a jeskyní na světě, když se podařilo dosáhnout hloubky 404 metrů (a pravděpodobně ještě nějaké ty metry přibudou), zatímco „konkurenční“ italské Pozzo del Merro si „sáhlo na dno“ v hloubce 392 metrů pod vodní hladinou (tam ovšem byla u dna zaznamenána úzká vodorovná chodba, kterou se zatím nepodařilo prozkoumathttp://www.wondermondo.com/Countries/E/IT/Lazio/PozzoMerro.htm  – takže naděje, že Pozzo del Merro bude ještě hlubší, než je v současnosti známo, zatím zcela vyloučena není – ale Hranická propast – jak bude uvedeno níže – k tomu má „nakročeno“ lépe).

Nejprve jsme se dověděli něco o historii propasti, totiž přesněji její publicity. Nepočítáme-li pověst, podle níž se měl do propasti vrhnout na svém koni velkomoravský kníže Mojmír, aby v temnotách k témuž přiměl pronásledující velmože, nejstarší zpráva pochází z roku 1580 od Tomáše Jordána z Klauznburku; v roce 1627 se objevuje na mapě Jana Ámose Komenského (jako tehdy jediná zaznamenaná propast na moravském území). Dále jsme měli možnost vyslechnout vyprávění o historii měření hloubky a potápění se do tohoto unikátního krasového útvaru. O zatím největší naměřenou hloubku se se svým robotem postaral Polák Krzystof Starnawsi, jemuž se podařilo dálkově ovládaný přístroj GRALmarine dostat do rekordní hloubky 404 metrů pod hladinou a tak překonat rekord italské „konkurence“. Přitom tomu, aby byla naměřena hloubka ještě větší, zabránila pouze malá délka ovládacího kabelu celého přístroje. Při akci se žel nepodařilo dostat uvedeného poměrně drahého robota (jen cena materiálu, z něhož byl vyroben, se pohybuje kolem tří miliónů korun) ven, uvízl totiž zhruba někde 260 metrů pod hladinou – předtím ovšem stihl odeslat na hladinu unikátní záběry z oněch těžko představitelných hloubek. Jeho pozdější vyproštění samozřejmě není vyloučeno, ale půjde o obtížnou záležitost.

Dověděli jsme se i něco o charakteru samotné propasti. Zde nutno sdělit, že nejde o nějakou prostou „díru do země“ – její klesání je poměrně klikaté, navíc nepříliš hluboko pod hladinou odbočují z hlavního „sopouchu“ zatopené chodby, které vedou do poměrně krasových jeskyní, jež se nacházejí z větší části nad vodní hladinou. Ty dostaly názvy Nebe (objeveno v roce 1977) a Rotunda (objevena v roce 1978). Další zvláštností této propasti je způsob jejího vzniku. Na rozdíl od mnoha jiných krasových propastí, které vznikaly „shora“ tak, že se propadaly stropy jeskyní, tato byla ve vápencových horninách „vyleptána“ zdola – proudem vody se značně vysokým obsahem CO2 (intenzita jeho výronu ale kolísá). V podstatě lze říci, že Hranická propast je naplněna poměrně silnou „minerálkou“. To ovšem mimo jiné znamená nutnost opatrnosti – v důsledku uvolňování oxidu uhličitého z vody může být těsně nad její hladinou nedýchatelno.

Všechny tato fakta se mísila s popisem speleopotápěčské práce a jejích zvláštností. Dověděli jsme se něco o přemísťování materiálu – výstroje i materiálu potřebného pro výzkum (nejde jen o to ponořit sebe či nějaký přístroj co nejhlouběji, ale také onu propast co nejlépe zmapovat). Padly i zmínky o otevřeném (vydechovaný vzduch potápěč vydechuje volně do vody) a uzavřeném (vydechovaný vzduch se vrací zpátky do systému) okruhu a jejich výhodách a nevýhodách. Bylo možno slyšet i to, jak životně důležité je nechávat za sebou natažená lana s kvalitním značením cest, protože zatopených jeskynních hlubinách může být v případě komplikací každá sebemenší ztráta orientace osudová. Fotografie, jak takové značení vypadá, bylo možno na přednášce rovněž spatřit.

Akci, která trvala takřka dvě hodiny, navštívilo kolem 25 účastníků a účastnic. Věřme, že spokojených. Protože s příležitostí slyšet prakticky z první ruky o tom, jak se překonává světový rekord, se opravdu nesetkáváme každý den.

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Hasiči, Nový Knín, Věda, Zprávy se štítky , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zde je možno zanechat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s