Cima d’Oro vystoupila ve Španělském sále Pražského hradu

Vstupní prostory přestavěné architektem J. Plečnikem

Vstupní prostory přestavěné architektem J. Plečnikem

Mužský sbor Cima d’Oro z partnerského Ledra vystoupil spolu s Hudbou Hradní stráže a Policie České republiky a americkou sopranistkou Kelley Hollis dne 29. dubna 2018 ve Španělském sále Pražského hradu na slavnostním výročním koncertu. Ten proběhl rovnou při třech příležitostech: jednak v rámci cyklu Americké jaro (proto byla účastna americká pěvkyně), k poctě Tomáše Garrigua Masaryka a konečně ke stu let společné historie (určené nuceným pobytem části obyvatel tehdejšího rakousko-uhersko – italského pohraničí v Čechách a na Moravě, mj. na území našeho města).

Protože se jednalo o společenskou událost spojenou i s partnerstvím Ledra s českými městy a obcemi, partnerské obce a města měly příležitost obdržet omezený počet vstupenek s výraznou slevou – za sto korun, zatímco ve volném prodeji stál lístek 240 Kč. Lístky byly vyprodány, autobus objednán – žel dva lístky nakonec propadly, protože někteří lidé ze zdravotních důvodů nemohli přijít a evidovaní náhradníci žel už měli jiný program. Škoda.

Koncert byl – po uvítání všech čestných hostů, mj. italského a amerického velvyslance, jakož i starostů partnerských města a obcí a a dalších – proto zahájen rovnou třemi státními hymnami: italskou, americkou a českou ve společném podání obou těles. (Že Cima d’Oro českou hymnu opravdu umí, víme už dávno.) Po něm následovala první část programu, při němž účinkovala převážně Hudba Hradní stráže a Policie ČR. Nejprve zazněla symfonická báseň Vltava přearanžovaná pro nástrojové obsazení výše uvedeného tělesa, poté Kelley Hollis zazpívala za doprovodu uvedeného tělesa tři ukázky ze Smetanových Večerních písní (na verše Vítězslava Hálka), načež se přešlo na Dvořáka. Nejprve zazněla skladba Můj domov Op. 62, načež dostala příležitost opět Kelley Hollis, která – opět za doprovodu Hudby Hradní stráže a Policie ČR -vzorově „vystříhla“ árii Měsíčku na nebi hlubokém z Dvořákovy Rusalky. První část koncertu pak završily dvě ukázky z díla Bohuslava Martinů. První z nich se jmenovala V kouzelné mošně a pocházela z baletu Špalíček, na druhé se pak s orchestrem podílela opět Kelley Hollis, protože tentokrát šlo o sedm písní z cyklu Písničky na dvě stránky.

Ani druhá část nebyla prosta oficialit: medaili od policejního prezidenta za propagaci Policie ČR dostali jednak Jiřina Rybáčková, která stála u vzniku onoho výše zmíněného cyklu Americké jaro, jednak náš dlouholetý známý Giuliano Pellegrini, který byl jedním z těch, kdo se zasloužili o uzavření partnerské smlouvy mezi Ledrem (tehdy svazkem šesti obcí, později spojených do obce jediné) a osmi českými městy a obcemi a – jak naznačuje vyznamenání od policejního prezidenta – má zásluhu i na tom, že na Ledru opakovaně účinkovala i výše zmíněná Hudba Hradní stráže a Policie ČR.

Pak dostal příležitost sbor Cima d’Oro. Nejdříve se vrátil ke Smatanově Vltavě – z programu se mohlo zdát, že se pokusil přepsat do sborového aranžmá celou uvedenou symfonickou báseň (což by jistě bylo velmi zajímavé, ale velmi náročné), ale nebylo tomu tak – šlo v podstatě „jen“ o ústřední část oné skladby, opatřené textem v italštině. I tak velmi zajímavé (jinou sborovou úpravu úryvků Vltavy má ve svém repertoáru pražský Ensemble Guillaume pod vedením Lukáše Vendla – tam však jde o úpravu spíše mírně recesistickou, zpívanou obvykle v období kolem Silvestra). Poté následovala skladby Cristiana Ferrariho, nynějšího sbormistra Cimy d’Oro Val de Leder (neboli Valle di Ledro neboli Ledrenské údolí v ledrenském nářečí). Poté uvedený sbor zazpíval skladbu C’è un passo alpino (Je jeden alpský průsmyk) od Terenzia Zardiniho. A pak Cima d’Oro zazpívala ještě jednou česky – totiž skladbu Láska opravdivá od Leoše Janáčka.

Poté se znovu dostala ke svým nástrojům i Hudba Hradní stráže a Policie ČR. Spolu s Cimou d’Oro předvedla notoricky známou árii židů z Verdiho opery Nabucco. Poté sbor odešel a celý koncert završila Hudba Hradní stráže a Policie ČR skladbou Kyrie eleison k poctě svatého Václava.

A pak, když koncert kolem půl deváté večer skončil, hosté z partnerských obcí (jakož i další čestní hosté) mohli využít „stravenky“ na recepci, která se konala v přilehlých prostorech Rudolfovy galerie. Žel naše časové možnosti už nebyly nejlepší a na rautu nával, takže o zas až tak opulentní hody nešlo. Ale na každého se  aspoň něco málo dostalo, ostatně byli jsme tam především kvůli kultuře a projevení sounáležitosti s Ledrem. I tak jsme z Prahy odjížděli až kolem 21.45 hodin a do Nového Knína jsme dorazili kolem 22.30 hodin.

Výše zmíněnou skladbu Skladbu C’è un passo alpino v podání Cimy d’Oro si lze poslechnout například zde (tady ale jde o záznam z koncertu v Arcu – jde o odkaz na video, které pořídil a na web YouTube.com umístil někdo jiný):

Nějaké fotky ze včerejší akce budou doufejme ještě dodány.

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Kultura, Ledro, Partnerství Ledro - Nový Knín, Reportáže, Zprávy se štítky , , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zde je možno zanechat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

w

Připojování k %s