Poslední rozloučení s panem Zdeňkem Malčánkem

S panem Malčánkem se přišla rozloučit nejen široká rodina, ale i značný počet spoluobčanů

S panem Malčánkem se přišla rozloučit nejen široká rodina, ale i značný počet spoluobčanů

Dne 7. července 2018 opustil tento svět pan Zdeněk Malčánek, prakticky celoživotní občan našeho města. Bylo mu souzeno prožít v něm téměř 88 let a osudem dopřána možnost odejít na Druhý břeh v kruhu svých nejbližších, což v současné moderní (či postmoderní) době žel ani zdaleka není samozřejmost. 

A připomeňme i to, že se pravidelně – dokud mu síly stačily – účastnil všech květnových i říjnových pietních aktů za oběti světových válek – byl tak téměř inventářem těchto každoročních rituálů a troufám si tvrdit, že v jeho případě určitě nešlo o pózu; vždyť perzekucemi nacistického režimu byla zasažena i jeho rodina (a část příbuzenstva opravdu tragicky).

Poslední rozloučení se uskutečnilo v zaplněném novoknínském kostele svatého Mikuláše dne 14. července 2018 od 10 hodin. Již předtím se ale chrámovými prostorami nesl zvuk varhan, zvuk improvizací, z nichž tu a tam probleskla nějaká známá melodie či její úryvek – Blíž k tobě, Bože můj (Nearer, My God, to Thee) ve verzi „Bethany“ od Lowella Masona, Madona a jistě i další. V úderem věžních hodin vstoupil do presbytáře staroknínský farář P. J. Andrejčák a obřad mohl začít. Zazněly úryvky ze Zjevení svatého Jana a tuším z Lukášova evangelia. Jako hudební doprovod zazněla melodie z Dvořákových Biblických písní, konkrétně Hospodin jest můj pastýř (tj. melodie napsaná na většinu textu žalmu 23), v tomto případě ovšem bez zpěvu. Následovala promluva, v níž byla krátce shrnuta většina života zesnulého – asi nejvíce byl – vedle obvykle a samozřejmě i tentokrát zdůrazňovaného rodinného života – byl připomenut vztah zesnulého k autům – dověděli jsme se tak, že pan Malčánek, ač se v mládí vyučil krejčím, byl ve svém pozdějším životě manažerem dopravy nejprve v Ústavu pro výzkum rud v Mníšku pod Brdy a později v Nemocnici na Pleši. Následovaly krátké přímluvné modlitby a následně společný Otčenáš, Zdrávas a Odpočinutí lehké.

A pak už nezbylo než doprovodit rakev s ostatky zesnulého ven z kostela, aby mohly být později uloženy do rodinného hrobu. Po skončení obřadu pak pozůstalí a hosté obřadu ještě nějakou dobu debatovali na náměstí a posléze se rozešli.

Osobně mohu panu Malčánkovi poděkovat za možnost spolupracovat s ním mimo jiné na článku o řemeslech a živnostech v Novém Kníně před rokem 1948 (s důrazem na první republiku, ale s přesahem do let válečných a těsně poválečných), byť se mi do toho v oněch lednových dnech moc nechtělo – přece jen byla doba účetních uzávěrek, daňových přiznání a podobných „kratochvílí“ a času nebylo nazbyt. Jenže pan Malčánek cítil, že v jeho případě už začínají „hořet“ termíny jiné – absolutní, a naznačil mi to. A tak jsem nakonec svolil. A jsem rád, že jsem tak učinil. Je možné, že leccos bylo v tom spěchu nedotaženo, ale čas byl prostě neúprosný. A co se nestihlo tehdy, už se nestihne. A tak nezbývá říci (či napsat) jen ještě jednou: DÍKY!

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Nekrology, Nový Knín, Zprávy se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zde je možno zanechat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.