Myslet v souvislostech – nejen o cestách a městských bytech

Svůj dům s pečovatelskou službou má i Jimramov, městys o nějakých 1200 obyvatelích.

Svůj dům s pečovatelskou službou má i Jimramov, městys o nějakých 1200 obyvatelích. Město Nový Knín, kde počet obyvatel překročil 2000, stále ještě ne.

Následující článek patří – stejně jako ten o autobusovém nádraží – k recyklátům. Vyšel v Novoknínském zpravodaji 5/2018, tj. na přelomu května a června tohoto roku. Od té doby se podařilo dokončit vodovod a opravit povrchy ulic Na Vyšehradě a Pod Sady.

Je zajímavé, že ona strana, která se „chlubila“ nápadem financovat obnovu komunikací privatizací všech městských bytů, má nyní ve svém programu obecnější frázi – něco ve smyslu řešení prodělků na bytových a nebytových prostorech v majetku města. A ještě dodejme, že ve druhém odstavci zmíněné doufání, že pořadí obnovy komunikací bude zveřejněno, nebylo naplněno – stavební komise tento úkol nestihla do konce volebního období zcela dokončit.

Pod článek jsem umístil ještě několik dodatků, které vznikly až nyní, tj. koncem září 2018.

Myslet v souvislostech – nejen o cestách a městských bytech

O tom, že místní komunikace ve městě jsou ve stavu nedobrém až naprosto tristním, jistě není novinka. Dlouhodobé zanedbání údržby je mimo jiné důsledkem čekání na některé dotace, které se dostavily později, než se očekávalo. Vždyť už v roce 1992 se počítalo s přestavbou kanalizace, a to včetně biologické kořenové čističky odpadních vod. Jenže do toho přišlo dělení Československa a jako jeden z prvních orgánů likvidované republiky byl zrušen Federální výbor životního prostředí, který měl mít tuto investici na starosti. A trvalo zhruba dalších dvacet let, než na tu kanalizaci opravdu došlo. Po celou tu dobu se – kromě vyloženě havarijních případů – na cesty z pochopitelných důvodů nesáhlo. Nicméně kanalizace v samotném Novém a Starém Kníně a v Sudovicích je v zásadě hotova, o vodovodu bude vbrzku platit totéž, a tak nazrál čas se na ten tristní stav cest podíval a konečně začít jednat.

Proto je nesporně dobře, že stavební komise byla pověřena jejich soupisem a stanovením pořadí jejich obnovy. Rád bych doufal, že toto pořadí, jakmile bude hotovo, bude řádně zveřejněno na městském webu a v Novoknínském zpravodaji; obě strany zastoupené v zastupitelstvu měly informování občanů ve svých volebních programech, tudíž by to neměl být problém. Byla by to příležitost k tomu, aby se ozvali ti, kdo by se domnívali, že stav jejich ulic je potřeba řešit dříve – a v odůvodněných případech bylo ono pořadí korigováno.

Jistě by nebylo od věci mít i časový harmonogram, ale ten žel závisí i na tom, jak rychle se podaří získat dostatek peněz – což není věc zcela předvídatelná. Na některé z cest by možná šlo získat dotace, v některých případech bude nutno použít vlastní zdroje.

Pravda, jedna ze stran zastoupených v zastupitelstvu města vyslovila návrh, jak prostředky na obnovu komunikací získat poměrně rychle: zprivatizovat všechny městské byty – a z jejich prodeje obnovu cest zaplatit.

Přiznám se, že mám s takovým řešením problém. A to z několika důvodů.

Především si myslím, že právě otázka nakládání s městskými byty patří k těm, nad nimiž by se mělo uvažovat v širších souvislostech. Především by se mezi obyvateli oněch městských bytů měl uskutečnit průzkum, zda o jejich převedení do vlastnictví stojí a zda by na jejich odkoupení měli dostatek finančních prostředků. Kdo sleduje zprávy z ekonomiky, nejspíš zaznamenal, že úrokové sazby hypoték v současnosti poměrně stoupají – a nejspíš v tomto směru bude ještě hůř. Vlastní bydlení přestává být dostupným i pro část středních tříd. A protože bytů celkově není právě nadbytek, stoupá i „komerční“ nájemné. Tudíž bych byl v tomto směru velmi opatrný.

Teoreticky existuje možnost prodat ty byty „někomu třetímu“, kdo na ně mít bude. Jenže to považuji za sociálně necitlivé a riskantní. Vzpomeňme si, jak politickou scénou dodnes hýbe už řadu let stará privatizace OKD, z níž nebyly vyjmuty podnikové byty. Případně ne až tak dávná privatizace bytů ČEZu na pražském sídlišti Písnice. Opravdu chceme svěřit své spoluobčany do rukou „obchodníků s chudobou“?

Navíc v jednom z bytových domů patřících městu je kotelna, která zásobuje teplem i další domy na sídlišti. A právě z tohoto důvodu by asi bylo žádoucí, aby byla pod kontrolou města1.

Existují města, kde se na podobné otázky pamatuje. Například Vídeň se sociálním bydlením počítá už od roku 1919, kdy se vídeňským starostou stal Jakob Reumann, a zejména od roku 1922, kdy se Vídeň oddělila od Dolních Rakous a získala statut rakouské spolkové země (takže mohla vydávat svoje vlastní zákony); k přerušení této bytové politiky došlo pouze v období austrodašismu a II. světové války, tj. v letech 1934 – 1945. Šanci žádat o takovýto byt má ten, kdo nepřekračuje určité výdělkové limity (v roce 2017 to bylo 66 000 eur na dvě osoby za rok) a aspoň dva roky legálně bydlí ve Vídni (a některé další doplňkové podmínky: například dosavadní bydlení v přeplněném či zdravotně závadném bytě, zdravotní důvody apod.). v současné době se v městském vlastnictví nachází kolem 220 tisíc bytů; dalších 150 tisíc patří neziskovým stavitelům (družstvům apod.). Nejnovějším počinem je sídliště Seestadt Aspern, kde mají být vybudovány čtyři tisíce bytů, jež zůstanou majetkem města. Nájemné je přitom omezeno na 7,50 €/m2, a to včetně provozních poplatků domu (to se může zdát hodně, avšak nutno brát v úvahu i to, že ve Vídni je i „poněkud“ jiná úroveň příjmů).

Je pochopitelné, že vše má své klady a zápory. Například v případě Vídně, kde se na takovýto sociální byt čeká dva roky i o něco déle, vznikla otázka co s těmi, kdo se do takovéhoto sociálního bytu nastěhovali, ale později se natolik vzmohli, že původní výdělkové limity značně překračují, a tudíž by neměli problém si opatřit bydlení „komerční“. Nebylo by správné, aby tak učinili a dosavadní byt přenechali potřebnějším? Na radnici se o této možnosti diskutovalo, ale nakonec byla tato myšlenka odmítnuta – z důvodu, že takovéto řešení by časem vedlo ke vzniku chudinských ghett, což by bylo větší zlo, než když v takovém komunálním bytě žije někdo, kdo už by jej nepotřeboval.2 I s touto připomínkou však má vídeňská bytová politika (a z ní plynoucí slušná dostupnost bydlení) nezanedbatelný podíl na tom, že se toto město už řadu let Vídeň se pohybuje na horních příčkách anket hodnotících kvalitu života ve světových velkoměstech.

A ještě dodejmě, že v Rakousku nikdy nevládl režim stalinistického střihu, tudíž vídeňskou bytovou politiku lze za „bolševický výmysl“ považovat asi jen velmi stěží.

Řekněme však, že by uvedené otázky neexistovaly, že by obyvatelé současných městských bytů měli jak zájem, tak dostatek finančních prostředků na to stát se jejich vlastníky.

I pak by bylo otázkou, zda by by bylo moudré výnosy z jejich prodeje věnovat právě na obnovu městských komunikací, byť by ji to nesporně urychlilo.

Ne že bychom ty komunikace nepotřebovali, ale ona to není jediná věc, která nás pálí.

Například nám zoufale chybí dům s pečovatelskou službou. Podotýkám, že takovou budovou disponuje nejen Dobříš, ale například i městys Jimramov, který má kolem dvanácti set obyvatel, tedy zhruba tři pětiny obyvatel Nového Knína. Majitelem uvedené budovy je městys – a nejspíš jej provozuje ve vlastní režii. Dům s pečovatelskou službou najdeme i v Chlumětíně, což je obec, která má něco přes dvě stovky obyvatel – tedy představuje asi desetinu Nového Knína. V tomto případě je ovšem možné, že tento dům zajišťuje služby i pro osoby pocházející ze sousedního města Svratka, které má zhruba 1400 obyvatel. A domem s pečovatelskou službou disponuje například i obec Svratouch (která na Svratku téměř navazuje – jen už patří do jiného okresu a kraje). Domnívám se, že občané, kteří prožili prakticky všechny své aktivní roky v tomto městě a sdíleli s ním dobré i zlé, by měli mít právo v něm své životy i důstojně dožít a ne být „vyhoštěni“ do Sedlčan, na Dobříš či do Mníšku, a tak vytrženi z prostředí, které znali nejdůvěrněji.

Otázkou samozřejmě je, kde by se onen dům s pečovatelskou službou měl nacházet. V Jimramově stojí přímo na náměstí Jana Karafiáta, asi dva domy od tamní římskokatolické fary3. V Chlumětíně se nachází na hlavní ulici (což ovšem v tomto případě není žádné překvapení, protože ona tam jiná než hlavní ulice v podstatě ani není). Šlo by v novoknínském případě využít volné místo v Pivovarské ulici? Nebo snad proluku po někdejší „židovně“ v ulici, jež nese jméno jednoho slepého vojevůdce? Ponechme tuto otázku prozatím otevřenou.

Kromě toho si myslím, že město by nějaké byty vlastnit mělo, sociální, startovací apod. Tudíž v případě, že by ty dosavadní bylo možno odprodat dosavadním nájemníkům, mělo by místo nich získat jiné. Předmětem diskuse budiž, kolik by jich mělo být. Jak již bylo zmíněno, vlastní bydlení je dostupné čím dál nižšímu počtu lidí a to bychom opravdu neměli brát na lehkou váhu.

Vraťme se však aspoň na okamžik k tomu, čím jsme začali – k těm našim často tristním cestám. Neměli bychom promyslet, jaký povrch by měly mít? Kam by se měl položit asfalt a které ulice by bylo lepší vydláždit? A pokud vydláždit, zda kamennými dlažebními kostkami nebo betonovou zámkovou dlažbou? Nedávám hotovou odpověď – neznám všechna pro a proti a počítám s tím, že to může být ulici od ulice různé. Vím jen, že jízda auta po dlažbě je hlučnější než po asfaltu a že v zimě to na dlažbě může více klouzat – aspoň pokud jde o ulici ve svahu. Je možné, že pořizovací cena dlažby bude vyšší. Na straně druhé mám za to, že údržba dlažby může být levnější a citlivější k životnímu prostředí. Dlažební kostky lze po zasypání výkopu poměrně snadno vrátit na původní místo, s asfaltem je to horší. Nedivil bych se, kdyby se například v Kostelní ulici nacházely – navzdory mnohému kopání – ve vozovce z velké většiny tytéž dlažební kostky, které se v ní nacházely v době mého narození, tedy před více než 56 lety. Jak asi může vypadat 56 let starý asfaltový povrch? Myslím, že cesta z Libčic na Chramiště bývala svého času vyasfaltovaná – a ten povrch byl položen před méně než padesáti lety. A podívejme se, jak její povrch vypadá nyní.

A nakonec ještě odběhnu k jednomu tématu, které souvisí s předchozími odstavci jen okrajově. Jak mnozí vědí, v posledních letech se razantně zvedla cena stočného. Stalo se tak na zásah Státního fondu životního prostředí, který požaduje, aby platby připojených občanů a firem pokryly nejen její provozní náklady, ale i budoucí údržbu. Aby se někdy později nestalo, že se někde něco „vysype“ – a město bude žebrat o nějakou dotaci na opravu. Proč to píšu: myslím, že by město by mělo příjmy ze stočného účtovat na zvláštní fond, ze kterého by se následně hradily právě výdaje s vodohospodářskou infrastrukturou spojené. Aby bylo vidět, nakolik ony platby onu údržbu dlouhodobě pokrývají. Ideální by možná bylo mít na to zvláštní bankovní účet nebo podúčet, určitě by to mělo být oddělené v účetnictví. Ať se za nějakých deset let nedivíme.

Podobně by se mělo postupovat i v případě vodného. Nedávno jsme se dověděli, že ve vodném už nelze zvlášť účtovat paušální (tj. Nezávislé na spotřebě) částky za použití vodoměrů. VHS Dobříš, která i po převzetí vodohospodářské struktury městem zajišťuje některé odborné služby, proto vypočetla, jak by se ten paušál dal rozpočítat do ceny vodného, aby se celkové příjmy města (a výdaje uživatelů vodovodu) nezměnily. A co se stalo? Zastupitelstvo se rozhodlo, že to vodné ponechá v původní výši, takže jeho příjmy se sníží právě o ty zrušené paušály. Nebudou ty peníze někde chybět? Já vím, je před volbami, a tak musíme občanům a občankám ukázat, jak jsme na ně hodní. I když je to třeba na úkor příštích generací. A přes to, že někteří z těch, kdo jsou na občany hodní, pokud jde o vodné, by neváhali privatizovat městské byty bez ohledu na to, zda na ně jejich obyvatelé budou mít dost prostředků.

Miloš Hlávka

1Zde je třeba přiznat, že ona kotelna je zatížena smlouvou s firmou, která ji přestavovala za své prostředky. Původní vytápění lehkým topným olejem bylo změněno na topení dřevěnými briketami a peletami – a nyní má ona firma z tohoto titulu právo ji provozovat; nepamatuji si, kolik let. Pravdou je i to, že někteří obyvatelé onu smlouvu považují za nevýhodnou. To nedokážu posoudit.

2Bližší informace lze najít například na adrese https://dspace.vutbr.cz/bitstream/handle/11012/51931/77-82_kozelouhova.pdf a v článku Vídeň ukazuje, že to jde v Kulturním čtrnáctideníku A2 číslo 10/2018 (webová verze článku na adrese https://www.advojka.cz/archiv/2018/10/viden-ukazuje-ze-to-jde je s výjimkou úvodních odstavců dostupná pouze předplatitelům a předplatitelkám časopisu; je potřeba buď zaplatit nebo počkat rok, než bude článek zpřístupněn všem).

3V Jimramově se po Tolerančním patentu přihlásila k protestantismu třetina obyvatel, tudíž tam tehdy takřka okamžitě vznikla i fara evangelická.

 

Několik dodatků (září 2018):

  • Zlatohorci s myšlenkou privatizace všech městských bytů přišli tuším někdy ukrostřed volebního období.
    • I v případě, že by jim zbytek zastupitelstva na toto „kývl“, ty zdroje by k dispozici zas tak rychle nebyly. Ony pokud se mají byty privatizovat, jsou k tomu potřeba nějaké administrativní úkony. Především rozdělení domu na ony byty v katastru – a to nějaký čas zabere. Koneckonců v jednom z bytů, které jsme stavěli jako družstevní a po nějakých jetech jsme je převáděli do osobního vlastnictví, bydlím. A vím, že to nějaký ten pátek trvalo. Počítejme tak tři roky.
    • To by zajisté šlo urychlit tak, že by se neprodávaly jednotlivé byty, nýbrž celé domy. Jenže:
      • Buď by se prodaly někomu, kdo dá třeba nejvíc – jenže to by asi bylo – politicky korektně řečeno – ne zcela poctivé vůči nájemníkům, kteří v těch bytech dlouhá léta bydlí.
      • Nebo by zde byla možnost, že by dosavadní nájemníci založili bytové družstvo, které by ten který barák odkoupilo jako celek.Ato by potom samo řešilo administrativu s případným převodem jednotlivých bytů do osobního vlastnictví. Jenže založit takové družstvo (a sehnat vstupní vklady, atd.) také není hned. Jednak se lidé na tom musí nejprve dohodnout a pak opět nějakou dobu trvá ta administrativa.
      • Navíc v jednom z domů je kotelna, která slouží poměrně velké části sídliště – a pokud by se měla dostat do vlastnictví soukromníků, asi by to vůči obyvatelům ostatních bytů, které jsou její pomocí vytápěny, také nebylo zcela fér. (Vedle toho je ta kotelna zatížena smlouvou s firmou, která ji provozuje, což by znamenalo další komplikaci.
  • Pokud jde o kotelnu, o názoru pana Nováka (napsaném do Novoknínského zpravodaje 8/2018) vím již nějakou dobu. Dotyčný spoluobčan mě oslovil jednoho rána, když jsem spěchal do práce. Žel nejsem na danou věc odborník, a proto jsem o tom ve svém blogu nemohl pojednat podrobněji (nehledě na to, že i tak mi práce na něm zabírá poměrně dost času). Tudíž i v původním článku výše jsem onu kotelnu zmínil pouze okrajově. Co však mohu potvrdit je to, že od pana Nováka nejde o účelový předvolební tah, protože k onomu krátkému rozhovoru došlo někdy v březnu ± jeden měsíc, pokud si dobře vzpomínám. Každopádně ještě nějaký ten měsíc před volbami. A v předvolebním zpravodaji se objevil zřejmě jen díky tomu, že o číslo dříve si jiný obyvatel tu přestavbu kotelny a úspory z toho plynoucí velmi pochvaloval.
  • O tom, že otázku bydlení pro ty, kdo na vlastnické bydlení nedosáhnou, se mohou pokusit řešit i menší obce, najdeme například zde: https://www.piratskelisty.cz/clanek-2163-i-male-obce-mohou-realizovat-socialni-bydleni.
Příspěvek byl publikován v rubrice Komentáře, Komunální politika, Nový Knín, silnice se štítky , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Jedna reakce na Myslet v souvislostech – nejen o cestách a městských bytech

  1. Dana S. napsal:

    Dobrý den, mám dotaz ohledně bytů v Novém Kníně nebo celkově na Příbramsku. Sháníme s rodinou nové bydlení a tohle městečko se nám opravdu moc zalíbilo. Ale ještě nejsme rozhodnutí přes jakou společnost si byt pořídíme, při brouzdáni po internetu se nám nejvíce zalíbila tahle nabídka https://www.eurobydleni.cz/reality/pribram/ Je tam i bydlení právě v Novém Kníně. Máte s ní někdo zkušenosti?

Zde je možno zanechat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.