Pulsující návštěvnost výzkumáku

Laboratoř Ústavu termomechaniky v Novém Kníně

Laboratoř Ústavu termomechaniky v Novém Kníně

Jako každý rok, proběhly ve výzkumáku pod Mikulí i letos probíhají již tradiční dny otevřených dveří. A jak to tam vypadalo?

Je kolem půl desáté, jedna skupina návštěvníků před nějakou dobou odešla, další se začíná nesměle tvořit. Nějakou dobu postáváme ve vstupním sále tři návštěvníci, přesněji dva návštěvníci a jedna návštěvnice. V této místnosti personál ústavu momentálně hraje přesilovku.

Když další lidé stále nepřicházejí, jsme vypuštěni na trasu v této minimalistické sestavě.

Pražský Staromák ("GDPR-friendly" úprava)

Pražský Staromák („GDPR-friendly“ úprava)

Nejprve míříme do Pardubic. Tedy do Laboratoře aerodynamiky životního prostředí, kde mají právě model větší části Pardubic, na němž měří, jak rychle by bylo nutno zasáhnout (a evakuovat lidi), pokud by třeba něco bouchlo v Semtíně a začal tam brát roha z cisteren chlór. Vedle Pardubic (jednak skoro celé město, jednak podrobnější model nádraží pro měření případných úniků jedů z cisternových vagónů) tam mají ale i Příbram. (Tam se Kovohutě ohradily proti placení pokut za únik olova, které jim byly pravidelně ukládány, přestože firma udělala vše proti únikům všemožných sajrajtů. Měření pak ukázalo, že Kovohutě za to olovo opravdu nemohou, že je nahromaděno v půdě za poslední staletí důlní činnosti.) A v nejpodrobnějším měřítku pražský Staromák. (Měření ukázala, že pokud by si tam někdo zlomyslný hrál třeba se sarinem, schovávat se před ním v blízkém podloubí by bylo zhruba stejně rozumné jako sušit zmoklou kočku v mikrovlnce. A to někdy i v podloubí na návětrné straně – takže Bacha – či snad Mozarta? – na to!)

Pardubické nádraží a Příbram

Pardubické nádraží a Příbram

Pak se jdeme – pořád v tomto minimalistickém počtu – podívat na viskozitu kapalin; někdo poprvé, někdo poixté tak vidí proměnlivou viskozitu škrobu, případně neviditelné skleněné předměty ponořené do oleje, který má stejný index lomu jako sklo.

A hurá na zlatý hřeb celého dopoledne, totiž na podtlakový aerodynamický tunel, kvůli kterému byl tento výzkumák zřízen právě tady. Jenže to už není tak jednoduché. Čekáme, než toto pracoviště uvolní předchozí – mnohem početnější – skupina. A další – rovněž početnější – pak bude ve frontě za námi – ve vstupním sále to houstne. Nakonec se k nám připojí několik dalších lidí a společně míříme nejprve tam, kde se nasává. Ovšem nikoli pivo či jiný truňk, nýbrž vzduch – z okolního prostředí do aerodynamického tunelu. Tuny silikagelu se starají o to, aby vzduch vypadal i při podtlaku a nízké teplotě jako vzduch (absorpční schopnosti vzduchu stoupají s teplotou) a nikoli jako mrholení (což by činilo měření neúčinným). Po krátkém zastavení by bylo logické jít „po proudu“ a zastavit se u té části aerodynamického tunelu, kde se měří. Tam však je stále jedna z předchozích výprav – a tak jdeme nejprve k ústí podtlakové štoly, díky níž je tento výzkumák tam, kde je. A teprve potom míříme k samotným měřidlům. Opět – stejně jako v předchozích letech – vidíme ukázky lopatek, jeden lopatkový řez v té podobě, v jaké se umísťuje do onoho aerodynamického tunelu, rovněž vidíme snímky z měření (nikoli fotografie, nýbrž snímky, kde jsou barevně znázorněna např. místa se stejným tlakem). Dovídáme se, že výsledky byly použity například v Temelíně – díky novým turbínám, na jejichž vývoj měla vliv i zdejší měření, se původní výkon 1000 MW zvýšil na cca 1050 MW. Samozřejmě při stejné spotřebě paliva. Což se nezdá moc, ale ono to v ročních součtech dá částku ne zcela zanedbatelnou.

A epilog? Pro naši skupinku, která se rozrostla na osm lidí, je to Laboratoř sdílení tepla a hmoty. Opět se seznamujeme s Coandovým efektem, díky němuž úplně první tryskové letadlo na světě bylo letounem na jedno použití. Umístění trysek se žhavými spalinami blízko dřevěných křídel mělo za následek, že proud těchto spalin poněkud přilnul k oněm křídlům a letadlo začalo plápolat. Zde nutno dodat, že pan Henri Coandă zřejmě stihl včas vyskočit, a protože jiné členy posádka letounu neměla, na rozdíl od jednoho mnohem slavnějšího parníku na jedno použití se tento experiment obešel beze ztrát na životech.

Vedle toho vidíme pulsní generování vzduchového proudění  a několik dalších ukázek. Ostatně návštěvnost akce rovněž poněkud pulsovala. Na začátku programu zřejmě přišla první větší skupina lidí, zatímco v době, kdy jsem dorazil já, nás u vchodu čekala hrstka – a pak počty příchozích opět stouply. A tak celkově byly i letošní Dny otevřených dveří – aspoň zde, v Novém Kníně, úspěšné.

Pozn. Kvůli GDPR jsem omezil focení (zblízka by obličeje byly příliš rozeznatelné) – a v jednom případě drobet „upravil“ obličeje.

Vizte též reportáže z předchozích let – protože toho dnes bylo více, tuto jsem poněkud zanedbal.

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Nový Knín, Reportáže, Věda se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zde je možno zanechat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.