Zájezd na festival v Bezzecce

De Marti Club na festivalu v Bezzecce 2018

De Marti Club na festivalu v Bezzecce 2018

I letos v červnu proběhne zájezd na festival v Bezzecce. Pořádá jej Petr Chmelík, bubeník skupiny V-Pořádku, jedné z kapel, jež bude na festivalu vystupovat. Cena se oproti loňsku mírně zvýšila, zčásti v důsledku inflace (o něco dražší ubytování), zčásti i proto, že oproti loňsku byl za autobus objednán přívěsný vozík, aby bylo méně problémů s přepravou materiálu. Nicméně nárůst není až tak dramatický.

Konkrétně:
cena 4300 Kč za osobu zahrnuje dopravu tam a zpět, ubytování a cestovní pojištění. V ceně tedy není stravování, které si účastníci a účastnice opatřují ve vlastní režii. Ubytování je již tradičně zajištěno v residenci Lembondel, jižně od Tiarna di Sotto (z penziónu je to na nejbližší autobusovou zastávku zhruba 800 metrů z velmi mírného kopce). Do nejbližšího obchodu je to zhruba o dalších 200 metrů dál, pokud se nepletu (řetězec COOP). Apartmány v Lembondelu jsou vybaveny kuchyňkami a veškerým hygienickým zařízením.

  • Přihlášky a peníze za zájezd přijímá Petr Chmelík
    • Telefon +420 604 454 556
    • E-mail chmelikpetr(z@vináč)tiscali.cz (adresa „upravena“ kvůli spamovým robotům, intelihentní člověk dokáže uhádnout, čím je potřeba výraz „(z@vínáč)“ nahradit. 🙂 )
    • Účet, na něž je potřeba peníze poslat, Petr sdělí.
    • Zájezd by bylo potřeba zaplatit do konce května (některé výdaje hradí i Petr jakožto organizátor předem.)
    • Kvůli formalitám s ubytováním bude potřebovat některé osobní údaje (tuším jméno, příjmení, datum narození, číslo pasu či občanského průkazu).

Na „českém“ pódiu by měli vystoupit:

  • V-Pořádku, punk-rock, ve skupině bubnuje Petr Chmelík, hlavní organizátor zájezdu; v sestavě se ovšem vedle nástrojů obvyklých v tomto žánru objevují také housle.
  • moje maličkost – mělo by to být něco jako folk, případně když jsem kdysi hrál na jedněch narozeninách v Brně, byl můj styl označován jako „riot gospel“ (v článku v Novoknínském zpravodaji mi Petr Chmelík nezřízeně lichotí).
  • Nástroj Snahy – punkrocková skupina z Příbrami s rozličným nástrojovým obsazením – myslím, že mají i akordeon.
  • zatím nepotvrzená kapela – loni to byla 008, uvidíme, kdo to bude letos.

Vedle toho tam bude řada dalších pódií – jejich počet, pokud vím, v posledních letech nikdy neklesl pod deset, a protože letos připadá fesťák na pátek, možná jich bude i víc.

Festival samotný se sice koná jen jeden večer, totiž v pátek 21. června od nějakých 18 hodin, ale většina lidí asi uzná, že jet na Ledro, tedy do takové dálky, jen tak na otočku by nebylo nejrozumnější, zvlášť když je tam taková krajina, jaká tam je. A tak se bude vyrážet na dobu trochu delší.

Konkrétně z Nového Knína by se mělo odjíždět v neděli 16. června večer, z Ledra se bude odjíždět v sobotu 22. června odpoledne, tak, aby se výprava stihla vrátit do Nového Knína do nedělního rána. Autobus bude vyjíždět z Prahy (kde bydlí část sestavy skupiny V-Pořádku), další zastávka bude možná v Mníšku pod Brdy (loni s námi jela skupina 008 odtamtud), pak samozřejmě u nás v Novém Kníně, možná v Mokrovratech, Staré Huti a Dobříši (podle toho, zda se někdo odtamtud přihlásí), v Příbrami (skupina Nástroj Snahy) a zřejmě v Plzni (což znamená, že se pojede přes Rozvadov a Řezno, nikoliv okolo Cáhlova a Solnohradu).

S výjimkou festivalu (který je ovšem povinný pouze pro účinkující – ale proč si neposlechnout zajímavou muziku) další program není stanoven a pobyt si každý může zpestřit podle svého vkusu (ovšemže pokud je to v mezích zákona).

Co se nabízí: něco zmínil už Petr Chmelík v článku v Novoknínském zpravodaji, něco z toho případně doplním.

  • Možnost spousty pěších výletů.
    • Nenáročná procházka kolem Ledrenského jezera (v podstatě po rovince) zabere tak dvě hodinky, těm pomalejším možná dvě a půl. K tomu připočtěme řekněme hodinku z Lembondelu do Pieve ke břehu jezera a další zpět. Ale k jezeru se dá do Tiarna di Sotto dojet autobusem.
    • Vodopád u Croinského mostu (Ponte Croina)

      Vodopád u Croinského mostu (Ponte Croina)

      Jednodenní výlet přes Tiarno di Sopra (po lesní cestě) na Ponte Croina, odtud (po pěšinách) na Boccu Vies a Malgu Vies a pak po poměrně příkré lesní cestě do Lenzuma, Conceiským údolím do Loccy a Bezzeccy a kolem kostelíka svaté Lucie zpět do Lembondelu. Je to na necelý den – mám to z vlastní zkušenosti. Převýšení z Tiarna di Sotto dělá necelých 1000 metrů.

      • Odvážnější turisté by se mohli pokusit nescházet od Malgy Vies (kolem 1600 metrů nad mořem) rovnou do Lenzuma, nýbrž by mohli zkusit vystoupit na Monte Cadrii, což je nejvyšší kopeček v okolí Ledrenského údolí – nějakých 2254 metrů nad mořem. Akorát že už je trochu strmější. (A zahučet dolů z některých svahů by bylo – řekněme – definitivum. Aspoň pro tento život.
    • Pohled z Cimy Parì k Cimě d'Oro

      Pohled z Cimy Parì k Cimě d’Oro

      Sejít z Lembondelu do Pieve a odtamtud se vydrápat na Val di Saval, Malgu Saval a Boccu Saval a z ní pak na Cimu Parì (zhruba 1990 metrů nad mořem). Neboli převýšení z Pieve dělá necelých 1350 metrů. Z Cimy Parì se sleze zpět na Boccu Saval (něco kolem 1700 metrů nad mořem, pokud se nepletu) a odtud buď zpátky stejnou cestou nebo po horské pěšině na Rifugio (= horskou boudu) Nino Pernici, z ní na Boccu Trat a Malgu Trat a dolů do Lenzuma, Loccy, Bezzeccy a na Lembondel. Rovněž mám z vlastní zkušenosti, neboli dá se to zvládnout.

    • Mazza di Pichéa a Corno di Pichéa od Malgy Grassi

      Mazza di Pichéa a Corno di Pichéa od Malgy Grassi

      Loni jsem Cimu Parì „ošidil“ (možná se na mě dodnes zlobí, že jsem ji tentokrát nenavštívil) a z Boccy Saval sešel na Malgu Grassi a pak kolem osady Campi do Rivy de Garda. A odtamtud už jsem jel do Tiarna autobusem (poslední loni jezdil z Rivy tuším kolem 19.00 hodin). Asi jsem si měl přivstat, pak bych to býval byl stihl i s tou Cimou Parì.

    • Ponalskou cestu netřeba příliš představovat. Je pohodlná, zejména pokud se jde dolů a zpátky se jede autobusem. V tomto případě je z Pieve do Rivy nikoli převýšení, nýbrž řekněme spíš přenížení, zhruba 600 metrů. Zvládnout se ta cesta však dá i nahoru – ostatně mnozí turisté ji tím směrem zvládají klidně i na kolech – a že je tam cyklistů opravdu spousta. Takže tím spíš pěšky (opět to mám z vlastní zkušenosti).
    • Riva del Garda

      Riva del Garda

      Lze se ovšem svézt i jak do Rivy, tak zpátky a jen se procházet po městě.

    • Lze se dovézt třeba do Naga a odtamtud si vyšlápnout na Doss’Alto a zase zpět (převýšení nějakých 550 metrů bych odhadoval – neboli asi jako třikrát od výzkumáku na Mikuli)
    • Vyšlápnout si na vrchol Monte Tremalza jsem si zatím netroufl, pěšina mi připadala dost strmá. Ale aspoň jsem tu horu a její okolí hezky kolem dokola obešel. Dalo to také docela hezký, byť trochu náročnější, jednodenní výlet (myslím, že mi to trvalo nějakých jedenáct a půl nebo dvanáct hodin).
  • Lze samozřejmě navštívit i muzea. Jednak v Bezzecce je Museo Garibaldino, věnované jednak bitvě, která v blízkosti proběhla v rámci sjednocování Itálie v roce 1866, jednak I. světové válce.
  • V Molině di Ledro se nachází muzeum kůlových staveb (Museo delle palafitte) u příslušného archeologického naleziště.
  • Pohled z věže muzea v Rivě

    Pohled z věže muzea v Rivě

    V Rivě del Garda je muzeum v bývalém hradě. Ten architektonicky značně utrpěl přestavbou na rakousko-uherská kasárna, ale exponáty za návštěvu stojí. A z věže je solidní rozhled na město. Kromě toho jsou v Rivě zbytky starořímských lázní, ale tam jsem (zatím?) nebyl.

  • Infocentrum v Rivě del Garda se nachází v bývalé výpravní budově bývalého nádraží někdejší železniční trati Riva del Garda – Mori (po ní byli v roce 1915 odváženi ledrenští vysídlenci do vyhnanství, mimo jiné i do našeho města). Trať měla „bosenský“ rozchod, tj. 760 mm (stejný rozchod mají jindřichohradecké úzkokolejky a trať z Třemešné ve Slezsku do Osoblahy) a byla zrušena v roce 1936.
  • Nábřeží v Roveretu

    Nábřeží v Roveretu

    Autobusem (s přestupem v Rivě del Garda) je dostupné i Rovereto, které rovněž stojí za návštěvu. Jen upozorňuji, že z Rovereta do Rivy jezdí poměrně dost autobusů, ale po poledni je to horší s návaznými přípoji z Rivy na Ledro – nebo aspoň loni bylo. A protože se mi tehdy nechtělo v Rivě tvrdnout několik hodin, vyšlápl jsem Ponalskou cestu směrem nahoru do Moliny di Ledro a tím autobusem jsem se nechal dohnat tam.

Potud dnešní várka tipů na výlety apod., pokud budu mít čas, možná ještě něco přidám. A třeba také nějaké obrázky. (Už jsem je doplnil výše.)

Je možné (i když ne úplně jisté), že se opět podaří sehnat návštěvnické karty (vždy po jedné na tři osoby či na každý pokoj, pokud je v něm lidí méně), kterou vydává Autonomní provincie Trento ve spolupráci s ubytovateli. Pak s její pomocí dají platit lístky na autobusy po celé provincii, jakož i na vlaky (včetně úzkokolejky Trento – Mezzana), na jednu kartu vždy až pro tři osoby (tak jsem se ostatně dostal do toho Rovereta). Podobně vstupné do řady muzeí v provincii (tj. například do toho muzea na hradě v Rivě). Jediným problémem je, že se spolubydlící musí dohodnout, kam že to chtějí vyrazit, neb tu kartičku jaksi nejde rozstříhat na tři díly bez toho, že by přestala platit.

Příspěvek byl publikován v rubrice Kultura, Ledro, Oznámení se štítky , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zde je možno zanechat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.