Chotilsko 22.. února 2020: stará Vltava rozšířena o tu novou a posun proti proudu

Zájem o program byl opravdu značný

Zájem o program byl opravdu značný

V sobotu dne 22. února 2020 se v Chotilském infocentru uskutečnilo další přátelské setkání fandů zaniklé Vltavy – tentokrát ovšem s několika změnami. Stará Vltava, jak ji znali naši předkové před vybudováním přehrad byla doplněna o tu novou, totiž o současné letecké fotografie, a ze slapské nádrže jsme se přesunuli „kousek“ proti proudu – na vodní dílo Orlík. Vojtěcha Pavelčíka proto doplnil Jiří Jiroušek, autor řady leteckých snímků (dodejme, že k letu používá motorový padákový kluzák).

Změna programu sice byla v oznámení vyhrazena, ale nebylo jí zapotřebí – oba účinkující řádně a s předstihem přišli a technické závady se nekonaly. Jediné, co trošku zdrželo začátek programu, byl enormní zájem hostů – lavičky ani židle nestačily, a to ani ty dodatečně přinesené, část z těch snad 200 lidí zkrátka musela zůstat stát. (Přišel jsem asi 20 minut před začátkem a byl jsem rád, že jsem si našel místečko na okenním parapetu.) Nebo odejít. Většina z nich však volila tu první možnost. Je možné, že část z nich nepatřila k pravidelným účastníkům zdejších pořadů a přijela možná i z míst, o nichž dnešní program pojednával.

Program byl věnován, jak již bylo zmíněno, orlické nádrži a porovnání stavu před napuštěním přehrady s tím dnešním. Téma bylo o to atraktivnější, že koncem loňského roku byla hladina orlické zdrže výrazně snížena kvůli rekonstrukci výtahu na malá sportovní plavidla – proti zhruba obvyklému stavu přibližně o patnáct metrů. Díky čemž zpod vody vystoupily některé jezy a tu a tam i základy zbořených staveb (ne všude – někde sice voda opadla, ale spolehlivě ji nahradilo usazené bahno, takže z některých mlýnů mezi Zvíkovem a Kořenskem se nepodařilo vyfotit ani ty základy, které by tam někde měly zůstat). Přičemž většina těch novodobých snímků byla právě z října a prosince 2019. V rámci programu jsme se podívali i kousek proti proudu Otavy – ale ne tolik, její vzdutí je přece jen o něco kratší.

Během přestávky, která byla vyhlášena zhruba v půli programu (když jsme dorazili od přehradní hráze kolem Zvíkova až k Sulanovi na Otavě a pak se vrátili zpět pod Zvíkov), byla možnost navštívit expozici muzea v patře nebo ochutnat občerstvení, které připravily místní hospodyně.

Ve druhé části programu byl probírán zřejmě kratší úsek řeky, ale o to podrobněji. Zatímco poblíž hráze těch patnáct metrů nehraje téměř žádnou roli (věž kostela v Těchnici / Těchníči je prostě skryta pod hladinou tak jako tak, akorát že jednou je to pětapadesát metrů pod hladinou, kdežto podruhé „jen“ čtyřicet; dodejme, že v době svého klučenického působení sem jezdíval sloužit mše pozdější – s vděčností dodnes vzpomínaný – staroknínský farář P. Josef Malinský 1913-1988), pod Kořenskem se zjevila řada jezů nebo i příjezdová cesta k bývalému starému mostu u Podolska (který je dnes na Lužnici a spojuje městyse Stádlec a Malšice).

Program skončil kolem 17.45 hodin. Pak ještě mělo být chvíli otevřeno muzeum, ale většina lidí poměrně rychle zamířila ke svým domovům.

Pravda, ne všichni – krátce poté, co program v Chotilsku skončil, totiž začínala členská schůze vodáků novoknínského Sokola. Ti se letos na Vltavu zřejmě vypraví také, jen ještě dále proti proudu, tam, kde není hladina vzdutá přehradami.

Příspěvek byl publikován v rubrice Chotilsko, Kultura, Oznámení se štítky , , , , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zde je možno zanechat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.