O městě

Nový Knín je město, nacházející se v poměrně členitém údolí Kocáby, zhruba deset kilometrů od Dobříše, asi třicet kilometrů od jižního okraje Prahy, asi pětačtyřicet kilometrů od centra Prahy, třicet kilometrů od Příbrami, deset kilometrů od Mníšku pod Brdy, osmnáct kilometrů od Řevnic, dvacet kilometrů od Sedlčan, dvacet kilometrů od Neveklova a deset kilometrů od Slap (těch v okrese Praha-západ).

Silniční spojení má Nový Knín se všemi výše uvedenými městy a obcemi.

Autobusy jsou vítaným prostředkem hromadné dopravy, někdy však i překážkou pietních aktů (2014-10-28).

Autobusy jsou vítaným prostředkem hromadné dopravy, někdy však i překážkou pietních aktů (2014-10-28).

Slušné autobusové spojení má Nový Knín zejména s Prahou, a to linkou 361 Pražské integrované dopravy přes Korkyni, Slapy, Štěchovice a Davli. Některé spoje mají v Korkyni přípoj ve směru na Sedlčany (ty však jsou provozovány v režimu Středočeské integrované dopravy), avšak není jich mnoho. Spojení s Mníškem pod Brdy obstarává linka 488 Pražské integrované dopravy, a to zejména v pracovní dny v dopravních špičkách; o víkendech jezdí jen tři páry spojů. Poměrně kvalitní je spojení existuje s Dobříší (a návazně na Příbram – od prosince 2014 většinou s nutností přestupu na Dobříši), avšak pouze v pracovní dny, zatímco o víkendech nejede ani jediný spoj.

Příjezd vlaku 19041 do Malé Hraštice 28. října 2006

Příjezd vlaku 19041 do Malé Hraštice 28. října 2006

Městu se vyhnulo železniční spojení. Nicméně nejbližší železniční zastávky Malá Hraštice a Mokrovraty, obě na trati č. 210 (Praha – Dobříš) jsou vzdáleny pouze tři kilometry od města, což pro běžného turistu není žádná vzdálenost. Jízdní doba je sice výrazně delší než autobusem a navíc je nutno vzít v úvahu dobu chůze z města na nádraží, odměnou však je romantické okolí trati (ovšem okolí autobusové linky 361 je místy malebné rovněž). Již několik let je provoz většiny vlaků zajišťován motorovými jednotkami Regionova (zpočátku šlo jen o víkendové spoje, nyní jsou trojdílné Regionovy nasazovány na většinu spojů po celý týden).

K 1. červenci 2017 je trať 210 již plně zapojena do Pražské integrované dopravy. K cestě tak lze použít i předem zakoupenou jízdenku Pražské integrované dopravy. Jelikož ani v Malé Hraštici ani v Mokrovratech nejsou na nádražích označovače těchto jízdenek, je nutno nechat si jízdenku označit po nástupu do vlaku od průvodčího.

Regionova v Malé Hraštici 2014-05-25

Regionova v Malé Hraštici 2014-05-25

Obchody, služby a kultura

Město má základní obchodní síť. Nachází se zde několik prodejen potravin (COOP, U Mašků, Nechybovi, vietnamská večerka), řeznictví, drogerie, papírnictví, prodejna jízdníc kol, vietnamský obchod nabízející převážně obuvv a oděvy, obchod se stavebninami. nachází se zde rovněž prodejna chovatelských potřeb. Po zrušení železářství rodiny Karafiátových (kvůli ukončení nájmu ze strany COOPu) převzala část sortimentu prodejna Nechybových na náměstí, část prodejna stavebnin v Jatecké ulici, ale o plnohodnotnou náhradu aspoň zatím (stav v září 2015) nejde. Ve městě se nacházejí i dvě zahradnictví – jedno v ulici Pod sady, druhé v Sudovické ulici. Vedle toho se ve městě nachází několik provozoven dalších služeb.

Bez jakékoli obchodní sítě žel po roce 1989 zůstaly připojené osady, tj. Sudovice, Kozí Hory, Libčice a Chramiště (v posledně jmenované vsi ovšem nebyl žádný obchod snad nikdy).

Na území města se nachází též několik restaurací a hostinců: Na Merendě, U Růžičků, Mako, U Mikulášků (s hotelem), Maruška (s penzionem), bufet „dřevák“ (dřevák byl odstraněn v roce 2016, Maruška přestala být hospodou od zavedení EET), v letní sezóně se lze občerstvit též v areálu SK Oplocenka. V Libčicích se pak nachází Hospůdka na návsi.

Město disponuje též základní a mateřskou školou, o předškolní péči o děti se (i kvůli nedostatečné kapacitě mateřské školky) stará i Dětské centrum Čáp.

Pro kulturmí akce je k dispozici sokolovna, v letní sezóně je v provozu letní kino („zimní“ kino U Loučků ukončilo svou činnost po roce 1989 – to však žel v posledních letech postihlo i větší města v okolí, včetně Mníšku pod Brdy a Dobříše).

Ve městě jsou i dva kostely, oba římskokatolické: farní kostel svatého Františka Serafinského (=z Assisi) ve Starém Kníně a svatého Mikuláše na náměstí Jiřího z Poděbrad v Novém Kníně; na návrší nad Libčicemi se nachází architektonicky zajímavá kaple svatých Jana a Pavla, menší kapličky jsou též v Sudovicích, na Kozích Horách a na Chramištích. Bližší údaje o možnostech uspokojování náboženských potřeb obyvatel a návštěvníků města je možno najít v článku Kam do kostela.

Dějiny města

Knín, tehdy ještě bez rozlišení na Starý a Nový se uvádí poprvé v roce 1186, a již tehdy se tak stalo při významné příležitosti. Na zdejším knížecím dvoře byla totiž sjednána mírová smlouva mezi českým knížetem Bedřichem a moravským markrabětem Konrádem Otou. Výsledkem bylo definitivní začlenění Moravy do svazku zemí Koruny české a tak posíleny základy české státnosti.

Protože budovy nepřečkaly následující bouřlivé dějinné zvraty, bylo dlouho otázkou, kde v prostoru Knína onen knížecí dvůr stával. Podle názvu se předpokládal spíše prostor nynějšího Starého Knína, zpravidla areál pozdější tvrze Vratislavů z Mitrovic a nynější fary a přilehlého hospodářského dvora. Zvrat přinesl až rok 1937, kdy při generální opravě novoknínského chrámu svatého Mikuláše byly odhaleny pozůstatky původního románského zdiva. Do té doby se předpokládalo (jak uvádí ještě J. valenta v Pamětech královského zlatohorního města Nového Knína vydaných za první republiky), že nynější kostel byl postaven až během obnovy města po třicetileté válce a předchozí kostelní budova byla dřevěná. A když se při opravě staroknínského kostela v roce 1958 podařilo objevit nejstarší zdivo až z doby gotické, názor na umístění dvora se v odborných kruzích změnil. Protože lze předpokládat, že knížecí sídlo bylo v oněch dobách vybaveno vlastnickým kostelem – a kostel v té době stál evidentně v týchž místech, co nynější kostel novoknínský, lze místo, kde byla smlouva stvrzena, logicky hledat v jeho okolí, tedy v nynějším Kníně Novém. Definitivní potvrzení by přinesl případný archeologický průzkum, ale ten dosud neproběhl. Nicméně umístění knížecího dvora do Starého Knína, které dosud přetrvává ve vlastivědných textech na rubu turistických map, lze přinejmenším s poukazem na románské zdivo v novoknínaském kostele zpochybnit.

Ve středověku se zlato těžilo mimo jiné v útrobách Mikule (oficiálně Chvojné)

Ve středověku se zlato těžilo mimo jiné v útrobách Mikule (oficiálně Chvojné)

Již ve dvanáctém století byl tedy Knín významným místem. Další rozvoj pak přineslo objevení zlatých ložisek v okolí (spíše šlo o znovuobjevení – zlato na Kocábě totiž pravděpodobně rýžovali už Keltové). Kolem roku 1331 se poprvé připomínají městská privilegia. Někdy v té době byl Knín rozdělen na pozdější Nový Knín, který stal městečkem a vzápětí městem podléhajícím přímo královské komoře, a Starý Knín, který zůstal vsí a dostal se do rukou feudální vrchnosti. K administrativnímu spojení obou těsně sousedících sídel došlo nakonec až v roce 1960.

Někdy na přelomu 14. a 15. století se připomíná kazatel Matěj z Knína, jeden z Husových předchůdců. Diskutabilní je otázka zničení města za husitských válek. Podle Valenty mělo být město v roce 1424 vypáleno Žižkovými vojsky. K této domněnce autora vedla především zmínka z pozdějšího privilegia krále Jiřího z Poděbrad, že listina se vydává mimo jiné z důvodu, že předchozí privilegia byla zničena při požáru města. Avšak jednak město vyhořelo kolem roku 1437 (tedy krátce po husitských válkách) a za druhé podle jiných zpráv měli knínští měšťané vyslat v roce 1419 pomoc husitským poutníkům k Živohošti, což by jistě nebyl čin vyzývající husity k likvidaci města. Otázka zničení města za husitských válek tedy zůstává nejasnou, avšak ať už to bylo, jak chtělo, faktem je že ze všech pohrom patnáctého století se prosperující hornické město vždy rychle vzpamatovalo. Za Jiřího z Poděbrad byl Nový Knín již bezpečně královským městem a listinou z roku 1461 mu byla potvrzena předchozí privilegia. Nicméně nikdy, ani tehdy, nebyl opevněn. Jeho poloha v údolí ostatně případnou výstavbu hradeb přinejmenším velmi ztěžovala.

Další velký požár postihl město v roce 1524, ale i z této katastrofy se Knín bez problému vzpamatoval.

Na přelomu 16. a 17. století byl přilehlý Starý Knín majetkem rodu Vratislavů z Mitrovic. Václav Vratislav z Mitrovic byl ve Starém Kníně i pohřben (většina členů rodu je jinak pohřbena u sv. Jakuba v Praze na Starém Městě)

Veduta Friedricha Bernharda Wernera (koem r. 1752)

Veduta Friedricha Bernharda Wernera (kolem r. 1752)

Největší zkázu přinesla městu třicetiletá válka. Když v říjnu 1639 opouštěla Knín vojska švédského generála Jana Gustavsona Banéra, zůstaly za nimi jen čadící ruiny (okrajovým polohám se ovšem zkáza aspoň zčásti vyhnula – jinak by se asi stěží zachoval v Brunclíkově mlýně vyřezávaný dubový sloup datovaný rokem 1634, tj. ještě před švédským vpádem). V podmínkách, kdy zlatá ložiska byla již vyčerpána a nekatoličtí měšťané odešli do exilu, to znamenalo úpadek na dlouhá léta a ani nová privilegia na tom mnoho nezměnila.

V roce 1776 založila Marie Terezie v Novém Kníně včelařskou školu, první toho druhu v Čechách, ale ani ta se dlouho neudržela a za krátkou dobu své existence stihla vychovat jediného žáka.

V roce 1836 bylo město postiženo jedním z dalších požárů. Protože jeho likvidace byla ztížena nedostatkem vody, byl v roce 1837 do města zaveden vodovod a vybudovány dvě kašny. Dodnes se zachovala jedna: druhá (ta jednodušší, která se nacházela na křižovatce nynější Žižkovy a Havlíčkovy ulice) ustoupila ve dvacátém století sílícímu automobilovému provozu.

V pohnutém roce 1848 šla na pomoc Praze místní městská garda – bohužel však již pozdě, Windischgrätz byl rychlejší. V roce 1849 se vedení města dopustilo zaváhání, které pak ovlivnilo jeho vývoj na dlouhá léta. Městu bylo totiž nabídnuto umístění okresního soudu, pokud opatří vhodnou budovu. Konšelé však odpověděli, že takovou budovu nemají a ani ji stavět nehodlají. V důsledku toho se sídlem soudního okresu stala Dobříš, která pro účely soudu nabídla dosavadní radnici. Podobné chybné rozhodnutí, motivované obavami místních mlynářů z konkurence, zabránilo vybudování železničního spojení (tehdy měla trať vést přes Štěchovice a dále směrem na Dobříš údolím Kocáby a odtud měla pokračovat na Příbram). Výstavba trati tak byla odsunuta, a když k ní později (v roce 1897) přece jen došlo, novému Knínu se již vyhnula. A nedošlo už ani k zamýšlenému propojení Dobříše s Příbramí, protože Příbramákům stačilo tehdy již vybudované spojení s Prahou přes Zdice. Na druhou stranu si přiznejme, že to by v místním členitém terénu bylo i tak dost obtížné a znamenalo by to poměrně výrazný zásah do urbanistické struktury města. Každopádně od té doby je to z Knína na nádraží kolem tří kilometrů.

Centrum Nového Knína okolo roku 1910 (pohled z Hořejší cesty)

Centrum Nového Knína okolo roku 1910 (pohled z Hořejší cesty)

V roce 1915 byla v Novém Kníně a nejbližším okolí „z moci úřední“ ubytována část běženců z alpského Ledrenského údolí, které se tehdy nacházelo na samé jižní hranici tehdejší monarchie a po vypuknutí bojů I. světové války se stalo jedním z míst bojů na její italské frontě. Běženci se po krátkém období počáteční nedůvěry dokázali s místními obyvateli velmi dobře sžít, a tak když v roce 1918 českou kotlinu opouštěli, aby znovu vybudovali své válkou poničené domovy v nyní již italském údolí, loučili se velmi neradi.

Za první republiky byl Nový Knín jedním z měst, kde chtěl Baťa postavit jednu ze scých poboček. Poté, co neuspěl zde, ani v Ledči nad Sázavou, byl závod vybudován ve Zruči nad Sázavou (pozdější Sázavan, který svou činnost ukončil po roce 1990). Na katastru nedalekého Chotilska byla tehdy (v roce 1926) vybudována dřevěná Drtinova rozhledna.

V té době se Nový Knín stává poklidným místem a posléze začne lákat filmaře. Již za druhé světové války se zde natáčí film Barbora Hlavsová, později Prstýnek a další filmy se zde točí za éry „reálného socialismu“. Připomeňme jen ty nejvýznamnější: pohádkovou komedii Ať žijí duchové (některé scény byly natáčeny též v Mníšku pod Brdy a některé na zřícenině hradu Krakovce na Rakovnicku) nebo skvěle zpracovaný příběh z konce druhé světové války Zánik samoty Berhof.

V roce 1937 se dočkává generální opravy kostel svatého Mikuláše a při té příležitosti jsou objeveny pozůstatky původní románské svatyně.

Za druhé světové války byli židovští obyvatelé města a okolí většinou odvlečeni do lágrů smrti, odkud se již nevrátili. Při náletu na Drážďany zahynul novoknínský kronikář Josef Valenta, který byl zavřen v tamní věznici. Město samo jinak válku přežilo bez větších škod. Pouze kostely přišly o většinu svých zvonů. O šťastný konec nebezpečného incidentu na konci války se svým diplomatickým uměním zasloužil tehdejší staroknínský farář Alois Borecký. Zato v nedaleké Záborné Lhotě došlo koncem války k brutálnímu zavraždění několika místních obyvatel (na což dodnes upomíná pomník poblíž tamní hasičské zbrojnice).

Po roce 1948 došlo k postupnému potlačení soukromých živností a několik obyvatel se po politicky motivovaných procesech ocitlo ve vězeních. Tomu díky mlčenlivosti místních věřících unikl zdejší farář Alois Borecký, který navzdory režimnímu zákazu přečetl pastýřský list kardinála Berana. (podle očitých svědkůl jej prý slovy: „Kubata dal hlavu za Blata, Kozina za Čerchovský les, proč by ji staroknínský farář nemohl dát pro víru Kristovu?“) Bylo zřízeno výrobní družstvo Elko, zemědělci polonásilně („dobrovolně povinně“, jak tehdy bylo zvykem v mnoha oblastech) vstoupeni do JZD a to posléze díky „kvalitě“ svého hospodaření změněno ve státní statek, později sloučený s dobříšským. Obchodní síť byla většinou sloučena do spotřebního družstva Jednota.

Komín Masnerovy továrny z Hůrek

Komín Masnerovy továrny z Hůrek

V padesátých letech město víceméně stagnovalo, což asi bylo příčinou toho, proč mu při územní reorganizaci v roce 1960 nebyl obnoven městský statut, takže oficiálně Nový Knín přestal být za město považován (a tehdejší MNV o to asi ani příliš neusiloval, jinak by asi měl aspoň jakous takous šanci, podobně jako si městský národní výbor vymohla přibližně stejně velká Kouřim). V té době byl sloučen se Starým Knínem, Sudovicemi a Kozími Horami. Roku 1967 přišel Nový Knín o komín někdejší Masnerovy továrny a Chotilsko o Drtinovu rozhlednu, která byla pod záminkou špatného technického stavu stržena.

Teprve v 60. letech dochází k rozsáhlejší výstavbě rodinných domků, ve druhé polovině téhož desetiletí vzniká nejstarší část novoknínského sídliště (nepočítáme-li jednu malou bytovku státního statku), rozšířená o další domy o deset let později. V 70. letech je vybudována nová prodejna potravin na Smíchově, později architektonicky nepříliš zdařilé zdravotní středisko a nákupní středisko na náměstí. V roce 1974 bylo slavnostně otevřeno letní kino. Kvůli silničnímu průtahu byla na přelomu 70. a 80. let zbořena řada domů v Paškově a Pivovarské ulici, čímž byl mimo jiné narušen vzhled náměstí při vyústění Pivovarské ulice. I přes uvedené památkové ztráty se na přelomu minulého a nového režimu Nový Knín stal městskou památkovou zónou (vyhlášena zřejmě až v roce 1990, ale připravována od schválení památkového zákona z roku 1987).

Nástup nového režimu nezačal nejšťastněji. Protože po restitucích dočasně ukončily činnost obě místní hospody (přeživší z původních asi 14 za první republiky), byl do proluky na rohu náměstí a Pivovarské ulice umístěn provizorní bufet ze dvou spojených mobilních buněk a tak na deset let zablokováno její architektonicky vhodnější zastavění (toto provizórium se na rohu náměstí Jiřího z Poděbrad a Pivovarské ulice nachází ještě v září 2015). Největší z místních podniků, výrobní družstvo Elko po navrácení některých objektů restituentům také byl téměř „na odpis“. Zimní kino z ekonomických důvodů ukončilo činnost. Navíc akutně hrozila těžba zlata v blízkém Mokrsku, která by pravděpodobně přinesla značné ekologické škody (jak se ukázalo na přelomu let 1999 a 2000 v Baia Mare v Rumunsku). Nicméně po jistém čase se dostavily i první kladné výsledky. Začaly vznikat soukromé dílny a živnosti, po hektickém období se víceméně stabilizovala obchodní síť, počet pohostinských zařízení stoupl, i když maxima z první republiky zdaleka nedosáhl. I Elko se dočkalo nového vedení a podnik prakticky vstal z mrtvých (i když krize z roku 2009 jeho činnost rovněž výrazně negativně poznamenala). Současně začala památková rehabilitace náměstí a některých přilehlých ulic. Některé domy dostaly vhodnější fasády (dům čp. 51 se dočkal i repliky barokního štítu, který byl odstraněn už někdy v posledních desetiletích 19. století), na náměstí byly osazeny historizující lucerny, původní autobusová čekárna byla nahrazena vhodnější. Byly opraveny fasády kostelů.

V roce 1996 se Nový Knín konečně dočkal navrácení městského statutu. Po roce 1996 se konečně podařilo aspoň odsunout i mokrského strašáka. Stvrzením této skutečnosti se stalo vybudování rozhledny na tamním Veselém vrchu. Krajinná dominanta slouží rovněž jako vykrývací věž pro signál jednoho operátora mobilních telefonů. V roce 1999 se v sousední Velké a Malé Lečici konalo mistrovství světa Kocába ’99 a při té příležitosti byla v budově Mincovny otevřena muzejní expozice těžby zlata.

Po roce 2010 se konečně podařilo vybudovat splaškovou kanalizaci, která obsluhuje propojený intravilán Starého a Nového Knína a Sudovic včetně nové čističky odpadních vod.

Výrazem odporu vůči plánům těžařů byla i účast na tradičním silvestrovském výstupu na Veselý vrch v roce 2013

Výrazem odporu vůči plánům těžařů byla i účast na tradičním silvestrovském výstupu na Veselý vrch v roce 2013

Hrozba těžby zlata se vrátila v roce 2013, kdy tuto možnost vrátil do hry tehdejší ministr průmyslu a obchodu Martin Kuba, jehož nápadu se prakticky okamžitě chytla firma Astur a začala spřádat plány na vytěžení ložiska a proměnu Veselého vrchu v nepříliš veselou jámu. Rozhodný odpor chotilských obyvatel spolu s výsledky předčasných parlamentních voleb z roku 2013 přispěly k tomu, že uvedené nebezpečí se opět snížilo, i když je jasné, že zhruba stovka tun zlata rozptýlená v nitru Veselého vrchu bude pokušením pro těžaře asi ještě hodně dlouho.

V červenci roku 2014 bylo údolí Kocáby pod Novým Knínem dějištěm technopárty Space Piknik (konání další podobné akce na přelomu dubna a května 2015 zabránil policejní zásah, umožněný přijetím místní vyhlášky 1/2014 na podzim 2014). Téhož roku byla na Besedné nad sousedním Chotilskem vybudována nová Drtinova rozhledna. Pro širokou veřejnost pak byla slavnostně otevřena na Bílou sobotu 2015.

Dějiny obchoďáku v této podobě skončily v březnu 2015

Dějiny obchoďáku v této podobě skončily v březnu 2015

V roce 2015 začalo spotřební družstvo COOP (dříve Jednota) Příbram přestavovat dosavadní architektonicky (hlavně urbanisticky – na sídlišti by určitě tolik nevadilo) rušivé nákupní středisko (ze 70. let 20. století) na rozhraní náměstí Jiřího z Poděbrad a Žižkovy ulice. Původně se plánovalo zbourání do základů a nahrazení vhodnější novostavbou, později bylo rozhodnuto ponechat ty stavební konstrukce, které jsou použitelné i pro novou podobu budovy (v podstatě suterén a obvodové stěny přízemí). Negativní stránkou tohoto rozhodnutí je, že obchodní síť byla ochuzena o kvalitní železářství rodiny Karafiátových, kteří byli v budově kolem 20 let v nájmu (a majíce pár let do důchodu – či možná už jsouce v důchodovém věku – už nehledali nové prostory). Zda se v novém obchoďáku najdou i prostory pro nové železářství (nebo někdo jiný obchod s tímto sortimentem otevře spíše někde jinde) není zatím známo. (V létě 2015 lze aspoň část železářského sortimentu zakoupit ve obchodě se stavebninami pana Dekastella v Jatecké ulici; nějaké kastroly apod. bylo možno zakoupit v jednom z krámů pana Nechyby v čp. 3 na náměstí Jiřího z Poděbrad  – plnohodnotnou náhradou někdejšího obchodu Karafiátových tyto provozovny však zatím nejsou. Aktualizace k roku 2017: Železářský sortiment u pana Dekastella se zlepšil, prodejna pana Nechyby na náměstí naopak zanikla.)

Zde je možno zanechat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s